Palačinka s tvarohovou náplní

Měla jsem báječného třídního... byl za trest (politika) přeřazen z postu ředitele gymnazia na zdravotku. Učil nás čj a dějepis :-)

Tiše v dobrém závidím ♥️ 

 

Tedy já mám palačinky rád, s džemem i s tvarohem.. stejně jako tvoje díla... ***

To už není palačinka, to už je dort :-)

příjemná vzpomínkovka a na rozdíl od Tebe patří palačinky mezi má nejoblíbenější jídla - jednu půlku si namažu tvorohovkou, druhou půlku jahodovým nebo meruňkovým džemem, sbalím do ruličky, udělám na ni zmijovku šlehačkou, posypu grankem - a sním jich tolik, že je mi do druhého dne do rána těžko .. :-)

Petišku já můžu, palačinky ne.

Moje děti taky palačinky milují, vlastně všichni u nás doma :-D

Robi, myslím, že kdybych si dala cokoliv jiného, nepamatovala bych si to už...stovka kapesného na měsíc - i když tehdy byly jiné ceny, na večeři v hotelu na náměstí mi opravdu moc nezbývalo. Ta palačinka byla tehdy nejlevnější jídlo v nabídce. Myslím, že mě pan spisovatel "prokoukl". Jen mi asi věřil, že mám palačinku ráda. Nemusím ji ještě ani dnes, ale už je nedělám tak často... i když moje děti je milují :-)

krásnou vzpomínku ani palačinky nepřehluší ;-)

,,Ve hluku a křiku dne se může zdát nevýznamné všechno co nedělá hluk, ačkoliv co trvá, trvá mlčky: země, skály jezero... Ke křiku je odsouzenojenom to, co rychle míjí, snad je hluk jedna z možností, jak krátce zvítězit nad časem. Podej mi ruku, má lásko, pokusíme se tiše napodobit zemi, skály, jezera..." (Eduard Petiška)

Pro Mám místo mozku velkej penis: Užitý (a tebou kritizovaný) styl může být projevem nezkušenosti stejně tak, jako může být záměrem. U autora, píšícího delší dobu a uvědomujícího si kromě jednoduchosti či složitosti slovních obratů též souvislostí mezi nimi a tím nesené celkové nálady textu, se přikláním ke druhé variantě. Autor tímto stylem oslovuje určitou skupinu čtenářů a sleduje určitý záměr.

Ale on nebyl tlustý :-) Byl spíš drobný, takový "nesportovní typ". Přesto mi byl tehdy velmi milý. Koupila jsem pak každou jeho knížku a z jeho povídek si vypisovala citáty...Třeba tento je od něj: ,,Člověk má jen jeden život. Než to pochopí, je na konci"

Já si Eduarda Petišku vždycky takhle představoval. Jako tlustého pána s tlustými brýlemi, který v pokoji zcela zaplněném knihami tluče zavalitými prsty do starého psacího stroje značky Unedrwood, při tom pije hektolitry kávy a moudře se usmívá.

chybí tady spousta čárek, na konci tečka, ale nejvíc nám vadí, že povídka je nuda. Promiň, ale netipujeme.

No jo, zase budu za blce, ale ani toho se neodříkám; možná by se tato role dala shrnout slovy jednoho z klasiků... Vším, čím...

A co Jácíček, zajíček, kterému nepořádný kluk utrhl ouško? Zlomená větev od jabloně na které se houpal, město, kde byly domky z čokolády a stromy z cukrové vaty, ploty z cukrových špalků...a co hora z tvrdých housek o kterou si Birlibán roztrhl při svém putování kalhoty? :-)Už víš, proč to nemohl být Pan Birlibán? :-) Je to kouzelná knížka.

chutná*

no jo :))

Pro devian: Máš pravdu. Je to tak dávno, že už mi z paměti občas vytanou jen jména bez souvislostí. Jméná Birlibán a pan Petiška mám nějak pospojovaná, aniž vím proč. Nebo se mi to jméno vybavilo až u Řeckých Bájí :-)

Panem Birlibánem? Panem???

Je překvapivé, jak chutné čtení lze vytvořit z na první pohled laciného materiálu; jako ta palačinka. Jméno váženého hosta mi došlo v průběhu výčtu knih, tuším někde mezi Panem Birlibánem a Řeckými bájemi. Tip