----------------------ooo---

Chci psát o své slabosti

O těch nízkých myšlenkách a závislostech

O všech plivancích a smíchu jež jsem v duchu dala vaší tváři

Ale jen ze slabosti z vlastní nehodnoty chci k vám tedy aspoň takto

Nejraděj bych jen mluvila a pohybovala tělem

Hladina tváře mě zrazuje a obnažuje

Jako by sama sobě bránila v zněžnění

A ony řeči tvoří ještě větší dálku

Mé řeči mezi námi

A jak profoukává vítr

Natažené ruce k tobě křehnou a tvář z té prázdnoty

Začne se pitvořit a v uších ozvěny a promítnutí

Kolika Duchy musím se obklopit abych zahlušila onu samotu

Chňapám po nich a mávám jimi jak pouliční prodavač

Co ztratil hloubku a tak prodává slupky - abych mohla k vám

Ta zranitelnost je nám společná tolik ji ale plodí samota

Zkrátka to vědění je mou velkou kuklou

V níž spřádá vlákna zapomnětlivost monologu

A hlavně úklon ke kruhu

A hlavně ony utkvělosti – ideje

Chvála rozmanitosti a bubnům a pupkům

A jen ozvěna a jen však ty Marjánko?

Dívej se sama na dílo sebe

Jakási bezvládná mlha a kdesi v záhybu křiklavý ohníček

Neimaginuj dívej se doprostřed svého těla

Kdo? když nepopíšeš moment doteku ruky a bubnu

Zrádný jazyku i když spíše já nemám pokoru

Ani tam v rytmu nesjednocuji – jsem hloupá a slabá

Na světě je ale tolik krásy skoro se ostýchám

Ale jak dýchám rozevírají se oči a co teprv když kráčím

To už plesám a plavu ve slunci nebo hlasu

(„škoda že bolest bolí“)

Vy poslouchejte – tiše vaše tváře mluví

Je to divadlo vrásek odlesků a červeni

Je to divadlo nahoty a slova

Je jako stále se rozevírající hladina

V níž nejeden potapěč zabloudil

Pluji tváří zapomínám se někde

Mezi nosem a rty cítím

jak se uvnitř vše chvěje touhou a studem

tak můj dnešní monolog k vám