29/10/2010

 

Dneska jsem narazil zcela náhodou na své poličce s knihami na publikaci, kterou jsem překvapivě přečetl (a kterou jsem měl naposledy v ruce) zhruba před rokem. Připomněla mi řadu úsměvných vzpomínek. Jedná se o knihu, která vzbudila velkou pozornost v současném světě literatury: Philip Roth: Sabbathovo divadlo (1995; Mladá fronta: 2008). Kniha v českém překladu Jiřího Hanuše vyšla s třináctiletým zpožděním, tudíž je u nás poměrně „novou“ publikací. Na Sabbathovo divadlo nás upozornil jeden můj oblíbený univerzitní profesor na jedné ze svých přednášek. Knihu si tehdy sám pořídil a byl na ni také zvědav. Bylo to přibližně na konci dubna, či začátkem května loňského roku (2009). I když tento typ literatury (zcela nevhodné pro děti) nijak zvlášť nevyhledávám, sám název mi utkvěl v paměti. Na knihu jsem později narazil, v srpnu loňského roku, v jednom brněnském knihkupectví „Knihy Dobrovský“ na Joštově 6. Hledal jsem trochu rozptýlení, tak jsem si ji koupil, abych si přečetl nějaký román ze současného světa literatury. Bydlel jsem tehdy v Brně na koleji a kromě práce v muzeu, která mi zabírala poměrně dost času, vyplňoval jsem volný čas převážně četbou ve více než poloprázdných univerzitních studovnách. Není se co divit. Prázdniny byly v plném proudu.

O Sabbathově divadle jsem tehdy nic nevěděl, a abych se přiznal, tak ani autora jsem moc neznal. Philip Roth (*1933) je v poslední době jedním z nejvíce oceňovaných amerických autorů současnosti. I když Sabbothovo divadlo vyvolalo mnoho nejrůznějších reakcí vzhledem ke svému jednoznačně explicitnímu obsahu, obdrželo prestižní ocenění National Book Award a Harold Bloom (*1930), americký literární vědec, kritik, profesor Yale University, označil toto Rothovo dílo za „masterwork“.

Nemám v úmyslu na tomto malém prostoru rozebírat děj, popíši jen rysy a jazyk knihy. Stručný „knižní obsah“ se pokusím vložit do komentářů pospolu s několika krátkými, výběrovými ukázkami z knihy, které dobře ilustrují povahu textu. Vybíral jsem ty méně „pobuřující“. Nechtěl bych z toho udělat přímo „hardcore“. Předem bych poprosil ty, kdo si zrovna dvakrát nelibují v textech, které obsahují vulgarismy, sexualitu, která je až na pomezí pornografie, aby určitě zmíněné ukázky s úsměvem přeskočili. Uvidíme taky, jak se mi je podaří vložit. Možná, že nebudou ani moc dobře čitelné. Uvidíme.

Jedná se o životní příběh loutkáře Mickeyho Sabbatha, který je spojen s těmito aspekty: ženy, divadlo, loutky, sexualita, pornografie, vulgarismy, alkoholismus, zvrhlost života, morbidní scény, úpadek života, filozofické momenty.

Vzhledem k tomu, že jsem o Rothově knize dříve prakticky nic nevěděl, tak po přečtení několika stran byl jsem v šoku, jak se píše současná literatura. Samozřejmě s úsměvem. Faktem je, že těch vulgarismů je tam obrovské množství a táhnou se prakticky celou knihou spolu se sexuálními scénami, i když se nedá říct, že je celá kniha jen „o sexu“. To by bylo nepřesné, zjednodušené hodnocení. Co se týká morbidních částí textu, ty byly zcela jistě pro mě osobně nejméně zajímavé. Kniha jako celek (411 stran) však stála jednoznačně za přečtení a obsahovala mnoho zajímavých postřehů a úvah ze skutečného života. U celé řady výjevů jsem se fakt dost pousmál.

Je přibližně půl deváté večer a myslím, že své povídání stihnu ještě dnes v klidu publikovat. Délku rozprav budu určitě postupně zkracovat, nebojte, po písmenkách, až se dostaneme k samotnému „uf, uf nebo: a jé je, či k pouhému: ach“, abych vás zbytečně neunavoval.  ;)

Díky moc za čtení. Přeji vám příjemný večer, či jakoukoliv denní dobu, ve které se právě nacházíte. ;-)

Smíšek:-)