Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZůstaň
Autor
Jarka
Zůstaň se mnou a zůstaň ve mně,
až dopadnou první hroudy země,
na dřevo, kde otisknut kříž,
na okně, kde iluze ztracené, mříž.
Poslední polibek na čelo bez vrásek,
když spousty nezodpovězených otázek
bloudí ti hlavou,
dnem jasným, nocí tmavou.
Buď se mnou a zůstň sebou,
chci být sama, chci být s tebou,
Když pláču já, pláče i nebe,
pod zemí těžkou slunce jen zebe.
Déšť smáčí ti vlasy a tvář,
jen ty mne máš a znáš.
Jen ty jsi byl mou touhou,
zlomkem všeho, nocí dlouhou,
kdy tma zastřela pravou tvář dne
a teď schovaná uvnitř tebe i mne
objímá se s prázdnotou
a smrt skví se nahotou.
tvůj polibek zebe, chtěl bych být s tebou, s tebou bez sebe..
docela by mne zajímalo, je-li tato básnička pouhou fikcí, či zda je za ní skryta skutečná událost. Vyjadřuje-li opravdovou ztrátu, pak v okamžiku čtení jako bych se jí skutečně letmo dotknul. A jestli ne, potom co Tě proboha vedlo k jejímu napsání ?
Ještě k formě - škoda těch několika ne-úplně-rýmujících-se veršů. Domnívám se, že pokud člověk zvolí veršovanou formu, měl by ji dotáhnout do konce. Toliko můj názor. Mimochodem, neposloucháš Shakespeare's Sisters ? :-)))
Ne, není je to jen fikce, je za tím skrytá událost, ke které se ale nebudu víc vyjadřovat...
Díky za názor, jsem ráda, žes to pochopil a jak píšeš,
letmo ses dotknul...
Shakespeare´s Sisters neposlouchám. Proč?