Stromy

Stejně tak, jako fotografie zašlá svou dobou,

vzpomíná na vše, má náladu snovou.

Na lidi, momenty, chvíle,

liniemi čar na její papír vryté.

Tak spadané listí, nepovšimnuto člověkem,

leží na zemi a sní si s povzdechem.

Námi byla koruna tvořena,

krásou lpěla, k nebi se vinula.

Teď se leskne, v kaluži naše zvadlá krása,

to nic, smutek potrvá jen do příštího jara.