Dnešním dnem

Sklo ve Tvých očích se hlasitě tříští,
střepy se sypou na malý stůl.
Jen matná rudá zář z očí Ti prýští,
ztěžka se opíráš o krátkou hůl.

Nedobrem zasažen uprostřed cesty,
skrz řeku kráčíš, kde proudí dav.
Zamyšlen prošel jsi tisíci městy,
samotu měl jsi však vždy nejvíc rád.

Znavený temnotou chodníků kráčíš,
kam dojdeš nevíš ani Ty sám.
Zlomené, bolestné, když k sobě vábíš,
ve střípcích z Tvých očí se nevyznám.

Snad štěstí přinesou spadané listy,
brodíš se tichým podzimním snem.
Ostatním postaví sochy a busty,
Ty už jsi navěky jen dnešním dnem.