Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sousedka a Hammacher Schlemmer

21. 11. 2010
14
10
1351
Autor
brackenridge

 

Prostě jsem to musela zjistit. Jak ta Tlustá Andrea ukecala Tammy ke koupi Hnisanu?

 

 

Vyzbrojila jsem se reportérským blokem a tužkou: posunkovou řeč jsem neuměla; tedy kromě mezinárodního výrazu pro paroháče. Možná ještě infantilní napodobení penetrace vsunutím prstu do óčka vymodelovaného z palce a ukazováčku druhé ruky. Přesto jsem doufala, že k podobné konverzaci nedojde. I když...

 

Tammy žila ve společné domácnosti s matkou. Křehká bělovlasá stařenka mluvila sprostě jako stoka. Kéž by nebyla doma! Šouravé kroky u domovních dveří bohužel stvrdily moje obavy.

 

„Dobrý den. Je doma Tammy?“


„Je. Ale ona si teďka máčí piču.“

 

Takže Tammy se koupala a já se zase dozvím prdlajs. Nebo že bych se jí otázala přímo?

 

„Chtěla jsem se na něco zeptat. Máte chviličku?“

 

„Leda hovno,“ odpověděla stará dáma a zapráskla mi dveře před nosem. Konečně příležitost použít paroháče! Doufala jsem, že můj chirologický posunek ocenila alespoň pohledem do kukátka.

 

Sousedka vyskočila radostně zpoza borovičky (zase mě špehovala).

 

„Tak jsem šla náhodou kolem...“

 

Z podrážky jí stoupal šedý dým.

 

„Hoří ti bota!“

 

„Ale ne, to je jen malá závada. Tys ještě neviděla moje nový sněhule s vyhříváním? Objednala jsem si je z Hammacher Schlemmeru.“

 

Hammacher Schlemmer. Katalog pro ty, kteří již mají všechno. A sousedka objednávající zboží znamenala:Vánoce se blíží.

 

„A co přinese Ježíšek mně? Ty závadný boty už mi dát nemůžeš, protožes je právě proflákla.“

 

Zatvářila se nadmíru tajemně (výraz jako hrad v Karpatech z nějakého důvodu bytostně nesnáším).

 

„Možná ti ho už přines.“

 

A to zase znamená co? Přestože sousedčiny dary z devadesáti procent putují rovnou do popelnice, nevysvětlitelně jsem si na ně zvykla. Kdyby mě letos osrala, určitě bych byla PŘINEJMENŠÍM ZKLAMANÁ.

 

„Pro Tammy už mám. Objednala jsem jí netající barvy na sněhuláka. Sedmnáct odstínů, z toho čtyři neonové. Tlustá Andrea dostane tentokrát velký hovno.“

 

„Ode mě taky. Naseru jí do rukavic.“

 

„To mi připomíná... Už jsi viděla moje nový vyhřívaný rukavice?“

„Ne, proč? Chceš do nich taky vánoční překvapení?“

 

„Ha ha, vtipálku. Náhodou jsou bezvadný. Akorát mají stejnou závadu jako sněhule. Budu je muset reklamovat.“

 

K večeru se mi před okny začalo promenádovat osm jelenů. Tři z nich měli na bocích sytě oranžové skvrny. Lámala jsem si hlavu nad sousedčiným záhadným sdělením. Možná jsem dar již dostala. Jako co? Jako jí za kamarádku? To by teda byl pěkně vychcanej prezent. Nebo...

 

„Kurva, dělej něco, kouří se nám z hodin!“

 

Manžel hystericky pobíhal po domě a mával utěrkous výšivkami oliv. Z kuchyňských i chodbových pendlovek skutečně vycházel šedý dým.

 

„Hoří! Hoří! Co mám dělat?“

 

„Snaž se zachovat klid a jednej s rozvahou!“ vykřikla jsem poučku, kterou jsem kdysi četla na nástěnce ve škole. Bod druhý jsem si nezapamatovala, musela jsem tedy jednat instinktivně. Vyrvala jsem manželovi utěrku, namočila ji ve dřezu a začala hasit hodiny (v dětství jsem prý říkala pendlovkám hodiné bimbací).

Kouř ustal.

 

„Co to sakra todlencto...“

 

Manžel poplašeně zdvihnul předmět podobný vypálené patroně z kuchyňské dlažby.

 

„To vypadlo z těch hodin!“

 

Možná ti ho už přines.

 

Na notebooku jsem rychle vyhledala webstránku Hammacher Schlemmer. No jasně.

 

SPY-AND-PLAY

STATE-OF-THE-ART MINI ŠPIONÁŽNÍ KAMERA VHODNÁ K UMÍSTĚNÍ KDEKOLIV V DOMÁCNOSTI. 320 USD. POŠTOVNÉ ZDARMA.

 

Znak paroháče měl dnes další reprízu. Tentokrát jsem zamířila vytrčený ukazovák a malíček směrem ke špiónské patroně. Doufám, že obraz i zvuk ještě funguje.

 

„To je naposled, co jsem ti dala kód od mýho baráku, rozumíš?“

 

Ještě jednou jsem zahrozila pěstí neviditelné sousedce z okna. Můj pohled spočinul na shrbené postavě. Od Tammy vycházel odulý plešoun v šedém zimníku. Odkud jsem ho jenom znala? Toho jsem přece několikrát potkala u sousedky...

 

Byl to on! Tlustý Lojer Tlusté Andrey! Pod domovními schody se přecejenom otočil směrem ke špehýrce a předvedl bravurního paroháče s přídavkem palce prostrčeného mezi prsteníček a prostředník.


10 názorů

Dave Lister
28. 11. 2010
Dát tip
hele myslím je to umění trefit se do rukavic do obou..a tak vůbec ..technicky vzato.:-)

tam by to dobre cvachtalo,ze jo? ;-DDD

Dave Lister
28. 11. 2010
Dát tip
ááááááááááááá!T...To je tak inspirativní,já nemůžu..naseru jí do rukavic..Fakt prča..

hanaka
21. 11. 2010
Dát tip
Už jsem ti říkala o tom SAMOMÍCHACÍM HRNKU??? Chceš ho tedy nebo ne?!? :o))) *T

100Wzarovka
21. 11. 2010
Dát tip
Bracken díky za potěšení hned zrána! Včera jsem se bavila ještě přes půlnoc!

baaba
21. 11. 2010
Dát tip
...jojo prdka :)))) Mám čím dál větší podezření, že bydlíš v South Parku :))))

:))))))))))))))))))..to snad ani není možný!!! ..stěhuju se za tebou!!!

renegátka
21. 11. 2010
Dát tip
Městečko jako na dlani.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru