Unmade

dřív kosmos ládví teď kosmos nuslí
zpívám pro všechny ženský co kdy žily pro můj penis

o všech ránech
na barandovskym sídlišti
nad dvorem s bordelem v karlově ulici
u hřbitova v košířích
víceméně obecně pro všechny rána obklopený mezonetem

pro všechny župany co jsem kdy dostal
abych si mohl na balkóně zapálit cigaretu

o bytě nad stejskalovou
ve kterym nefungovala mikrovlnka
o bytě v laurový
kde byly místnosti oddělený sloupama v imitaci karlova mostu
o bytě na palmovce
kde jsem z boty vyklepával plyšáka

ostatně i o bytě ve střižkovský
kde jsem botu nechal

pro slečnu z pankráce s homosexuálním spolubydlícím
co měl na záchodě velkou knihu cviků
arnolda švarcenégra
a vrthával za náma když jsme byli v koupelně

zpívám o nočních tramvajích číslo 53 a 55
a všech, co na ně všude po praze navazují
ve slokách kam se nevejde společný vstávání

pro vchodové dveře, ze kterých jsem se vyprovázel sám
a neuměl je otevřít
pro všechny cigarety, jenž padly před vchody za rekapitulace
předešlejch večerů i dní

zpívám pro všechny ženský co kdy žily pro můj penis
byly pro něj nadšené v čase od pěti hodin do pěti měsíců
vděčným hlasem
v omluvném tónu

zpívám naposledy
a zamlčím, co mi bylo drahé.