Ach, Starbucks!

Ach, Starbucks!

Srdce se rozbuší, ruce se chvějí - vždy, když jen uvidím ten známý, tmavě zelený nápis nade dveřmi! Ty! Ty, milá kavárno, jsi mi chyběla v mém dosud ponurém životě, abys znovu na chvíli zažehla jiskru v mých očích, která na sebe nikdy nenechá dlouho čekat, když poválím na jazyku první doušek tak lahodného nápoje, jakým je Caffe Latte Vanilla se skořicí a třtinovým cukrem!

Ty, snový podniku, mi každý den chybíš, když jdu cestou do práce i z ní, znechucen z činnosti tak nudné a podřadné, jakou mé povolání, co stojí svět, vskutku je. Vždy, když doma ulehnu k televizi a tlačí mne každý centimetr obstarožního gauče za tři průměrné výplaty, vzpomenu si na tvá měkká křesílka, hebké polstrování, na sebe, spokojeně v nich sedícího… Ne!! Nedokážu si představit život bez usměvavého obličeje ve tvém logu!

Kelímek s mým jménem, jež mi tam napíše ochotná servírka, plynně mluvící třemi jazyky, svírám v ruce do poslední kapky kávy, kterou v sobě ukrývá a brání ji, aby rychle vystydla. A i poté, co dopiji, držím se kelímku klidně i hodiny. Držím ho tak dlouho, dokud k práci nepotřebuji obě ruce. Je tak příjemné mít kus tebe stále u sebe! Usmívat se na své jméno a hladit plastové víčko, tak hladké a přesně lisované, až se samy konečky prstů smějí.

Nevidět tvé smetanové zdi, zešílel bych! Nevidět tvé pulty z kvalitní náhražky mahagonu, zešílel bych! Nevidět okrový kávovar, musel bych se smířit s jinou barvou, ale chci, aby všichni věděli, že jen stěží by k tomu došlo! Denně, než usnu, se modlím, aby se zítra nerozbila ta zázračná mašinka, z jejíchž útrob pramínkem vytéká lahodný mok jménem Světle melírované karamelové frappuccino, nebo Caffe Místo s mléčnou pěnou.

Mé noční můry jsou o inventurních dnech – o víkendovém ránu, kdy v tobě, v mé milované kavárně, neproudí davy lidí, jen pár zaměstnanců počítá zrnka drahé kávy, a já, přitisknut na nevšedně chladné sklo, se jen snažím zpozorovat jakýkoliv pohyb u kávovaru. Nic…

Děsím se dne, kdy půjdu kolem tvých velkých oken, zahalených v recyklovaném papíře s malým nápisem na dveřích „rekonstrukce“. Chápu, že se chceš líbit, ale mně přijdeš neodolatelná již nyní; nedovedu si představit, že bys mohla být ještě krásnější. Zešílel bych krásou!

Ach, Starbucks, děkuji! Děkuji, že jsi!