Myš

"Ahoj"

"Čus"

"Jak se máš?"

S reklamním usměvem a pokud možno suverenim vystupováním se nažím procedit přes zuby takové to otřepané " Znáš to. Jednou si dole jednou nahoře, ale jinak se mám fajn."

Jak se máš? Taková jednoduchá otázka. Je to sice spíš zdvořilostní fráze, kdy tazatele vlastně kolikrát ani nezajímá jak se opravdu máte, ale proč je kolikrát tak těžké, na tu jednoduchou otázku odpovědět. Snad nechceme toho druhého zatěžovat problémy, nebo se jen stydíme nebo o tom nechceme mluvit. Tak se kolikrát přetváříme a přes trápení se snažíme před okolím vystupovat jako že je všechno v pohodě a jste pokud možno nejspokojenější člověk na světě. Ať je to jakkoliv, i já se ted ostýchám říct pravdu o tom jak mi je.
 Jak to je dooprady? Nejsem spokojenej, natož šťastnej, ale snažim se to nedávat najevo. Dám vám příklad jak to tedy mám...

... Představte si myš. Uplně obyčejnou myš. Myš co jen hledá potravu pro svůj život. Nazývejme jí třeba sýrem. Každá myš má ráda sýr, teda většina myšáků určitě, no a snaží se najít si ten nejlepší sýr co jim bude chutnat. Za život ochutnáte spoustu sýra než najdete ten, co vám vyhovuje. Tak chodíte, ochutnáváte a hledáte. Jednoho dne vám někdo nabídne celý bochník sýru. Zdá se to být jako oplně obyčejný sýr, ale něco vás na něm zaujme. Nejdřív je to tvar. Pak ale začnete větřit. To se vám do podvědomí pomalu vkrádá jeho vůně, která způsobí, že zatoužíte ochutnat. Pak se to stane a vy ochutnáte první sousta. Ta chuť je delikátní, naprosto výjmečná, nepodobná ničemu, co jste doposud ochutnali. Je jedinečná. Každé sousto převalujete po jazyku a vychutnáváte každý okamžik jeho výjímečné chuti. Tak jemná že každý okamžik vám připadá nádherný. Ten pocit je tak podmanivý, že ani nemusíte jíst. Stačí že ten sýr máte a už jen myšlenka na něj vás naplňuje pocitem štěstí. Svět vám připadá dokonalý...

Pak ale jednoho dne, ten sýr vezme a zavře do průhledné nádoby, kterou navíc překryje utěrkou. Vy náhle příjdete o to, po čem toužíte. Máte sice volnost a můžete jít a ochutnávat jiné sýry, ale tu chuť "svého" sýra máte stále na jazyku a cítíte že to je to co chcete. Víte kde ten váš sýr je, dokonce stále cítíte jeho vůni a navíc vám ten sýr občas ukážou. Vy se ale bohužel na ten sýr nemůžete dostat. Tak jen chodíte kolem a snažíte se vymyslet, jak se dostat dovnitř a trápíte se, protože to nejde a po jiném sýru netoužíte.

I takhle krutá někdy láska dokáže být...