Fétor a fantazie

Oblékám se do své až příliš volné kůže, úplně v ní mizím. Schovávám se v některém z jejích volných rohů.

Představ si i ty svou obrovskou kůži. Jak do ní tvé hrozně malé tělíčko leze jedním z tvých několika menších či větších otvorů ... anebo ne. Představ si: tvé tělo je tak hrozně malé, že i tvé nejmenší přirozené otvory jsou pro něj tak velké, že si vlastně to tvý pitomoučký tělíčko neuvědomuje, že to jsou otvory. Pro něj to jsou obrovské prostory, protože ono je tak malé, že nevidí začátek, konec, prostředek, ono nevidí ani začátek, ani konec prostředku. Samotný prostředek je tak velký, že to tvé malé tělíčko si vůbec nedokáže představit míry, kterými by bylo možno změřit vzdálenost začátku a konce prostředku. Na to zkrátka nestačí ty tvoje tělíčkovský metry, kilometry, megametry, terametry. Z toho ze všeho vyplývá nutnost najití si nějaké nepřirozené dírky, u níž by bylo konečně možné si uvědomit, že se jedná o dírku neboli otvor, kterým lze vstoupit do té své až příliš volné kůže.

Největším problémem v tvé cestě do své vlastní volné kůže bude překážka. Největší překážkou v tvé cestě do tvé vlastní volné kůže bude obézní kámen. Obézní kámen vlastně vůbec není žádným obézním kamenem. Je to kámen obětní. V mých představách, jež putují až příliš velkým prostorem mé příliš volné kůže, která je ještě volnější než tvá volná kůže. V mých představách tento obětní kámen leží v kraji Severočeském, okrese Českolipském. Nevím, proč je obětní, ale zřejmě je to proto, poněvadž k témuž kraji se v mé mysli váže jedno nožem píchnutí do břicha tři neděle vdané ženy. Vdané za studenta třetího ročníku medicíny. Ta žena bodnutí přežije a dokud nezemře, bude žít. Ale možná, že žít nebude, protože v mé fantazii již se tvoří třetí oné, které nemohu nazvati jinak nežli disjunktivní dinosaurus, z jehož tlamy zejí zuby, jež tam nejsou zdaleka z téhož důvodu jako v pražském Národním muzeu. A přesto, velikost Národního muzea si nezadá s velikostí disjunkto - dinosauří tlamy, z níž se po okolí šíří odporný fétor (fééééétóóóór), což je smrad, odporný chorobný zápach, z něhož se všem zvedají žaludky. Všichni již cítí to odporné kyselo žaludečních šťáv v ústech, zatínají zuby ve snaze zadržet zvratky v ústech. Ústa se však již plní více či méně natrávenými zbytky. Okolí úst se křiví od kysela v ústech. Čelisti se rychlostí rozpadu jádra plutonia od sebe oddělují a více či méně natrávené zbytky jídel uhánějí prostorem. Cožpak o to, zvratky se v tom obrovském prostoru příliš volné kůže ztratí, ale co s fétorem.

Fétor se stává největším nepřítelem malých tělíček, protože je to plyn a to plyn ideální, který vyplňuje celý prostor tělesa. Dostává se do všech i těch nejmenších zákoutí příliš volné kůže. „Pryč s fétorem velké strany." „Poslední zvonění." „Máme holé ruce." Naše ubohá tělíčka křičí v těch nejrůznějších zakoutích svých volných kůží. Právě v tuto pohnutou dobu přichází jeden fanfarón, mluvka, chvastoun, chlubil, ztřeštěnec a větroplach v jedné až příliš, příliš volné kůži. Když zjistí, že jde o plyn ideální, dokonale ho stlačí, což jde!

Naše nekonečně malá tělíčka se opět potácí prostorem našich příliš volných kůží po úspěšném zákroku Disidenta Detergenta Fanfaróna. Již se nenachází v těch nejposlednějších zákoutích svých příliš volných kůži, kde byla ze všech stran obklopena svou kůží, ačkoliv je tělíčkám přirozenější pohybovat se nekonečně velkým prostorem vytvářeným příliš volnou kůží. Pohybují se nekonečně velkým, čtyřrozměrným, pětirozměrným, nekonečněrozměrným prostorem své vlastní fantazie.