Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pokoj

25. 12. 2010
2
5
916
Autor
Alessa

Tuhle báseň napsal někdo, kdo ztratil víru nejdřív v sebe a pak i v ostatní nebo to bylo naopak? Záleží mi na tom, aby jí našel alespoň v sobě a tak to zveřejňuji. Neustále doufá, že ho někdo pochopí - pochopíte?

>>

POKOJ

paprsek skrz strhané záclony teče
v ospalé díře, kde se život vleče

krvavé listí rozbitým oknem propadá
a jako pírko na dřevěnou podlahu dosedá

pavučiny zašlé v rozích, jak v mojí hlavě
nic pro nikoho neznamenají, jen pro mě

vřískot temných havranů skrz rozbité sklo neslyším
tady na starém kanapi s hlavou roztrhlou - ležím

střepy a krev se jak perly vzpomínek po koberci válí
do nekonečna, navždy, jak všechna nevyslovená přání

nejsem a čekám na Godota, bratra mého
hniju a čekám, na přítele jediného....

<<


5 názorů

Bosora
02. 01. 2011
Dát tip
T*

LadyLoba
29. 12. 2010
Dát tip
ztratil si víru v sebe nebo jen víru v obraz/iluzi o sobě? najdi sám sebe a ne jen iluzi a věřím, že najdeš i víru

matik
27. 12. 2010
Dát tip
trochu smutné na Boží hod .... snad jsem pochopil

Miroslawek
26. 12. 2010
Dát tip
není problém pochopit, ale dočíst

jo, to je ono, * :) čekání na godota

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru