Poslední sen

Otevřel oči. Nad ním se sklánělo několik mužů ve středověkých zbrojích. ?Generále,? řekl jeden z nich. ?Jste v pořádku?? ?Cítím se dobře, ale nejsem si jist kdo jsem a kde jsem,? odpověděl. ?Budete mě muset někdo vyprávět.? Muži si mezi sebou vyměnili rozpačité pohledy, a pak ten první pravil: ?Počkám na vás venku, generále.? Poté co všichni opustili stan, si konečně dovolil vstát. V hlavě ucítil tupou bolest a na zátylku nahmatal velkou bouli. Byl oděn do lehkého koženého brnění severského typu se zlatými odznaky na hrudi. Ty zřejmě označovaly jeho hodnost. Na krku se mu houpal symbol Thórova kladiva a na stojanu vedle lůžka visel tmavě modrý plášť se zlatou přezkou. Kromě lůžka a stojanu byl ve stanu ještě hrubě zhotovený stůl, na kterém byla rozložena velká vojenská mapa. Mapa byla zatížená olejovou lampou.

Oblékl si plášť a vyšel ven. Zde na něj čekal onen muž, jehož oblečení bylo téměř stejné, jen označení bylo stříbrné. ?Je ti dobře, Ulfrolfe?? zeptal se muž a na tváři se mu objevil starostlivý výraz. ?Ulfrolf jsem asi já,? pomyslel si on. V hlavě se mu ozval našeptávající hlas: ?Jsi generál Ulfrolf, vrchní velitel Dánských vojsk.? ?Hrozně mě bolí hlava a mám všechno trochu pomotané. Pojď se projít!? řekl nahlas Ulfrolf. Jak procházeli ležením, všichni vojáci ustávali v činnosti a s úsměvem mu vzdávali hold. ?Jsou rádi, že tě opět mohou spatřit,? prohlásil jeho společník. V hlavě se mu opět ozval hlas: ?Ten muž je tvůj přítel z dětství a tvůj zástupce. Jmenuje se Adni.? ?Můžeš mi říct, co se mi stalo, Adni?? zeptal se. Jeho přítel se na něj usmál a řekl: ?Před dvěma dny se ulomila větev ze stromu, pod kterým jsi seděl. Od té doby tady vyčkáváme. Armáda generála Edwarda se utábořila dnes dopoledne. Zítra dojde k bitvě.?

Ulfrolf se vrátil do svého stanu a zkoumat vojenskou mapu a vytvářet vlastní plán bitvy. Na nejjižnějším cípu mapy bylo vyobrazeno město Manchester. ?Anglie brzy padne,? pomyslel si a při této myšlence se pousmál?

Jeho úvahy přerušilo volání z venku: ?Můžeme vstoupit, generále?? Když vyřkl souhlasné slovo, vstoupil dovnitř Adni následován devíti muži bronzového označení.

?Jsme zde na váš rozkaz,? řekl Adni.

?Jak jistě víte, zítra nás čeká bitva s nepřítelem. Angličané mají tři muže na každé naše dva. Očekávám vaše návrhy,? začal Ulfrolf.

První z nich si odkašlal a přistoupil k mapě. ?Já jsem přesvědčen, že vzhledem k přesile bychom měli vybudovat obranné valy??

?Nesmysl! Jen překvapivý útok nám může bitvu vyhrát. Doporučuju použít klínu, rozdělit jejich armádu, a pak je zmasakrovat,? přerušil ho druhý.

?Já bych se spíš přikláněl k první variantě, ale proč stavět valy, když nám je dala příroda. Kousek na sever, tady, máme skalní útvar vhodný pro naše potřeby," řekl třetí.

?Mám jiný nápad. Rozdělíme armádu na tři části. První část se vydá na západ a pokusí se Edwarda obejít velkým obloukem. Druhá část se vydá na východ a provede totéž. Třetí část Edwarda naláká za sebou a stáhne se k tomu skalnímu útvaru. Pak všechny naráz zaútočí,? vysvětlil Adni.

Důstojníci se začali hádat. Ulfrolf je v tichosti poslouchal a současně dotvářel výsledný plán. ?Pánové,? vstoupil jim náhle do diskuse. ?Pozorně jsem vyposlechl návrhy, a tak vás prosím o vyslechnutí mého plánu. Vojsko bude probuzeno na konci první noční hlídky tak, aby bylo schopno zaútočit na Edwardovy pozice ještě před úsvitem. Jsem přesvědčen, že nepřipravené vojsko zničíme během prvního útoku. Co vy na to??

?Nezdá se vám nemorální napadnout nepřipravené vojsko?? zeptal se první.

?Nejde o morálnost, ale o účinnost.?

?Přijde mi to jako dobrý plán. Chceme-li vyhrát, budeme to muset provést takto. Jsem pro,? řekl Adni.

Ulfrolf přikývl a podíval se na skupinku zbývajících důstojníků. Jeden po druhém vyslovili svůj souhlas. Pokynem ruky jim naznačil, že mohou odejít. Vyšel za nimi a nařídil hlídce, aby ho zbudila. Pak se vrátil do stanu a ulehl na lůžko.

Probudil ho hluk v táboře. Oblékl se a vyrazil na kontrolu příprav. Vojsko se již začínalo formovat k útoku. V davu vojáků zahlédl jednoho ze svých důstojníků a zamířil k  němu. ?Sestav skupinu dvaceti mužů, která pobije hlídky!? Muž přikývl a začal vykřikovat jména vojáků. Zbytek vojska se mezitím seřadil a vyčkával na rozkazy. Někdo mu poklepal na rameno. Ulfrolf se otočil a spatřil před sebou vojáka držícího za uzdu bílého osedlaného koně. Náhle se od nepřátelského tábora ozvala poplašná trubka. Ulfrolf se rychle vyhoupl na koně a křikl rozkaz. Armáda se dala do pohybu. Vojáci generála Edwarda teprve sbírali zbraně, když mezi ně vtrhli rozběsnění Dánové. Bitva byla krátká. Větší část Angličanů byla pobita a zbytek se rozprchl do všech stran. Generál se rozhlédl po svých lidech. Většina z nich byla od krve, ale naživu. ?Najděte zbytky a pobijte je!? rozkázal. Vojsko se okamžitě vydalo splnit jeho rozkaz. Náhle se k němu přiřítil Adni a v ruce držel meč jednoho z anglických důstojníků. ?Sbíráš trofeje?? usmál se Ulfrolf. ?Tak nějak. Víš co je tvá hlavní chyba? ? Vždycky přežiješ to co nemáš. Dnes to bylo naposled, co jsi byl lepší než já!? řekl a vbodl mu do hrudi ten anglický meč.

Když byl generál Ulfrolf zabit, stal se vrchním velitelem Dánských vojsk jeho pobočník Adni. Adni se ukázal jako neschopný velitel a Dánové byli zatlačeni zpět do severních pustin.