fňukání...no a co!

nejhůř bylo na hod Boží

jako by duše

v bezbřehém pláči pro tebe

vzpomínala že ten den

pro ni kdysi něco znamenal

kéž stejně tak dokáže uvěřit

že lhala jsi mi

na místech kam přivedlas´mne

nechalas´mě samotnou

a koneckonců vlastně ani NEJSI

proč pro pár zimních večerů

musela jsi smazat

i roky předešlých

slunečných dní

…

děsí mě to dlouhé prázdno

co je před námi

a JE

protože já se nedokážu vzdát čekání na tebe

a ty neustoupíš ze své dodatečně nalezené pravdy