Lukáš

Lukáš už zase vyprávěl ty svoje příhody. Měl jsem toho kluka docela rád, ale někdy mě fakt vysloveně sralo poslouchat ty jeho pohádky. Představte si to. Bylo mu nějakých šestnáct, ale krmil nás historkami o tom, jak prodává kradená auta, kokain a má desítky holek, dokonce jednu bývalou učitelku naší školy (která prý kvůli tomu odešla). Kdyby to vyprávěl dětem na základce, chápal bych to. Ale my byli všichni starší než on. Tedy, aspoň obvykle. Tentokrát jsem seděl na chodbě s jeho vrstevníky, kteří hltali každé jeho slovo.

„Mě tak minule naštvala mladá,“ říkal.

„Jo? Povídej,“ pobídl jsem ho. Lukáš si posunul na hlavě svojí New Era kšiltovku a zatvářil se drsňácky, jako to znal z amerických rapových videoklipů.

„No chápeš, normálně,“ začal přemýšlet, „mi takhle řekla, po krásnym dvou a půl hodinovym sexu,“

„Dvou a půl hodinovym?“ skočil jsem mu do řeči.

„Jasný, co je na tom?“ podíval se na mě s přehnaně hraným, udiveným výrazem.

„Jen to, že tohle ti fakt nesežeru,“ zasmál jsem se, protože tohle už kapku přeháněl.

„Co je na tom,“ zopakoval. „Prostě jsem to do ní dvě a půl hodiny v kuse pumpoval, předehru nepočítám, to je přece úplně normální. Neni to snad úplně normální?“ obrátil se k ostatním posluchačům.

„Jasně že je,“ odpověděl jeden.

„To je standart,“ přidal se další. A tak dále. Sedělo jich tam asi pět a všichni přikyvovali.

„Kamaráde,“ objal jsem ho přes ramena. „Někdo tu je nejspíš trochu mimo, ale já to nejsem.“ Pustil jsem ho a dal se na odchod.

Chvíli bylo ticho.

Pak se všichni rozesmáli.

„Ty jseš lůzr!“ zavolal na mě Lukáš.

„Jo, jseš asi impotentní,“ křikl další.

Pak už jsem jim nerozuměl, byl jsem daleko.