Pohádková Oslava

22.01.2011 konečně bylo po všem a já měl svůj klid, večer čistě pro sebe kdy jsem mohl vypnout a jen tak proplout ve svých myšlenkách tiše nocí.

Bylo to v mém oblíbeném klubu na té proslavené ulici na které rozhodně nic slavného nevidím.Jen prázdné vyumělkované tváře co vypadaj jako by vypadly z předních stránek časáku nebo obrazovek MTV.

Stál jsem tam sám v rohu u stolu, měl svou oslavu...pozoroval slečny v luxusním oblečení s drahým pitím a frajery co to hrajou na prachy, drahé auta, bitky atd.Ale ve skutečnosti většina má do toho daleko.Relaxoval a topil se nad myšlenkami z předešlých dní.

V tom tam vstoupila ona, maličké děvče které bych typoval tak na patnáct.Skromně ale elegantně a čistě oblečené s krásnou tváří a okouzlující přirozeností.Slušelo jí to, velmi.Došlo mi že mezi ty co tam běžně vídávám vůbec nepatří.

Když okolo mne prošla a naše pohledy se setkaly v tom oka-mihu okamžitě mně praštilo co jsem spatřil v těch rozšířených,lesklých karamelových očích.A nebylo to co jsem zvyklý občas spoznat u těch luxusáku v drahých hadrech s luxusními vozy.Vím to - občas bývám jedním z nich...

Už je to hodně dlouho co jsem tohle viděl v něčím pohledu, rozhodně né tak moc, děsivě.Až mne to zarazilo.Přišla tam v nějaké společnosti ale většinu času tam proplouvala sama bez povšimnutí.Pozorovala si lidi okolo...

A pak najednou přistoupila k mému stolu, zrovna se objevili známí se kterýma sem odmítl před tím odejít, a promluvila na jednoho z nich, nejspíš proto že byl z nás nejmenší a nemusela se snažit tak moc...vysmál se jí, nejspíš nerozumněl.Netuším, jen jsem beze slov stál a pozoroval tu situaci.

Jak vytáhla kabelku a odložila jí na stůl kde stálo několik prázdných půlek Absolutky, plechovka Redbulu, dva pomerančový džusy a krabička zlatých Marlborek.Odložila si plastový kelímek s levným pitím a začala pomalu vytahovat z kabelky nějaké věci.

Nejprv balíček tabáku - jeden ten z nejhorších, malý papírky a nakonec kombajn na cigarety.
Pomalu a pěkně ubalila cigaretu (šlo jí to) a podala ji jednomu z těch co patřil k ní.Pak se nás postupně ze slušnosti optala jestli také nechceme jednu.Všichni postupně odmítali a hned se jí vysmáli, všichni odešli kromně mne.Jen jsem beze slov odmítl a koukal jak balí další cigaretu pro sebe.

Pak pozvedla zrak, koukla na mně a vymněnila smutek za strach v pohledu.Raději se neoptala, vytáhla krabičku zápalek a zapálila svou cigaretu.Schovala si věci hezky se usmála a smutně odešla.

Nevypadlo ze mne ani slovo, chtěl sem v tu chvíli vraždit jak se k ní zachovali.Byla jediná co mi i přesto že toho evidentně moc neměla něco nabídla.Bylo to pro mne to nejpěknější co jsem poslední dobou zažil.Připomnělo mi to jeden smutný dávný příběh o malém děvčeti s krabičkou zápalek co jsem četl jako malý.

A tak jsem taky raději odešel.

Byl to můj narozeninovej den a venku v tu chvíli doopravdy padal sníh... 

Všetučko najlepšie maličká