Pokání

A potom

když už je jisté

že

to, co se mělo stát

se nestane

a je zbytečné se

ptát

na tolikrát zeptané..

A před tím

před vším, co se stalo

nebo mohlo stát..

a před vším

co se stát nemohlo

i když chtěla

snad chtěl - chtěli?

tak šíleně

a směli?

A tak

jinak

snad

víš jak

proč

tak

a stále

napořád

divnej kolotoč...

Usíná

a ví že přijde

to, co nesmí pozvat dál

a i kdyby tisíckrát ses smál

a když vzpomínáš

vzpomínáš si, bylo to tak super..

vesmír byl náš a my v něm

s ním

pod ním

pak dlouze jsi mě políbil...

a verše

se ztrácí

jako ptáci

nad krajinou

navždy jinou

usínáme

pod peřinou z jehličí

a nikdo už nás nezničí

pod peřinou z čiré víry

schováni v náručí

života a síly.

Slova

věty písmenka

zrnka prachu v dešti

znova

znova

znova

slova

jako rána pěstí

semínka lásky

končí svět

návrat

hned

oči

ruce

kroky do neznáma

seno

sláma

seno

sláma

ty, dívko

ty smutná sílo ničeho

spanilá

a zbytečná?

jako věž,

která sahá do nebes

a zpět

silné zvíře

možná ví, že

nesmí

může

trhat

drápat

sápat

bolest

zápas

konec světa

konec léta

západ slunce

a

pak

už

nic