Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž jabko, tak rajske, když chlopa, tak z Prajske
Autor
Prosecký
V poslední době sílí na Hlučínsku, zejména v obcích Bolatice/Bolatitz, Kravaře/Krawarn a Strahovice/Strandorf snahy o odtržení od České republiky a připojení k Eurozóně. Příčiny tohoto úsilí jsou pochopitelné. Asi 35% mladých pracuje díky německým pasům někde v Eurozóně a dalších 38% vydělává v Praze, kde Euro také už prakticky převládá. Na co by tedy měli neustále převádět své výdělky na České koruny a ještě za to platit nehorázné bankovní poplatky? Hejtman Moravskoslezského kraje Palas, známý majitel 24milionového rekreačního domku v Jeseníkách, se rozhodl tyto tendence oslabit. Protože však s bankovním oligopolem nic nenadělá, vyhlásil alespoň z prostředků Evropské unie kulturní projekt "Švígrmuttra". V rámci tohoto projektu vzniklo na "Prajské" (jak starší domorodci říkají Hlučínsku) více než tři sta propagandistických povídek. Dnes vám předkládáme jednu z nich.
1.
Otevřeným oknem pronikala do fajnového pokoje vůně právě oseté úrodné země. Vrány už pochopily, že ze secího stroje další zrní nevypadne a se slábnoucím křikem odletěly kamsi pryč.
V domě Hříbkových odpočívali staří po těžké práci. Gerhard Hříbek naléval svému švagrovi Horstu Jaroschovi stopečku:
„Robil si, synku, robil, tak budeš pit,“ nenechal hostitel hosta na pochybách, co budou kromě rozhovoru ještě dělat. Však také celý den kopali odpadní přípojku a ještě stihli vybourat příčku pro mladé.
„Tož, Gerouši, mysliš, že sme tu příčku nebourali zbytečně? Nepojde mladá přece jen do Prahy?“
„Kdyby to bylo za mojeho fatra, tož by řekl, tutaj budeš, však tu máš pola a barák. Ale dneskaj? Je to na nich! Doufám jen, že Mira je kus chlapa. A raz si poslechni tu moju historku s Klausem!“
Jarosch dopil a starý Hříbek se celý začervenal, jak se těšil:
„To bylo, jak přijel Klaus poprvé jako prezident na Prajsku. V Kravařach sme spivali po našymu a bylo to cele pěkne. Ale eště předtím mě Horst Novak, naš forštand řika: Ty maš z nas nejhezči kroj, vem si Salcmanku a podate Klausovi chleb se soĺi.
Tož, proč ne, nebal jsem se krajskeho tajemníka, nebojim se ani jakehosik presidenta. Však sem na šachtě zažil jinači strach.
Jak k nam Klaus přišel, podali jsme mu takovu krasnu ošatku za 480 korun, v ni chleb a sul. Klaus si ji vzal, podal ji dozadu komusik a poděkoval. Pak už sme spivali a byl šrumec.
Najednou večer povida Horst Novak: Gerouši, kaj maš tu vošatku?
Klaus si ji vzal, pravim mu.
To ni, přisně se na mě podival Horst. Ty jsi ji převzal, ty jsi ji měl vrátit.
Kulil jsem na něho oči, ale nedalo se nic dělat. Zpusobil jsem ztratu vošatky a musel jsem zaplatit do zpěvacke pokladny 480 korun. Kdyby tak všichni v republice platili, co spusobili, to bychom určitě neměli tolikých dluhu, jak mame.“
Švagři si přihnuli.
2.
O patro výše v pokoji Hříbkovy dcery Karin se mezitím stmívalo:
„Neblázni, Karin,“ stál Mira zády k oknu, „dneskaj jsme vybúrali příčku. Budeme mít velké cimry. A naši mi daju deset hektaru.“
„Mam svojich patnáct, Miro,“ provokovala Karin.
„A ty z nich nebudeš muset vyplácať bratra?“ kontroval Mira. Mezitím však už proniknul rukou mezi polštářkem a Karininými zády a jejich kontakt přešel do nonverbální polohy.
Když už opět leželi sice bez oblečení, ale klidně vedle sebe, Karin si pomyslela, že přece jen její pražský přítel není tak dobrý. Navíc ta jeho garsonka v Radlicích? A jediné, co umí, je surfovat po facebooku a vysedávat nad pivem.
„A tak ja. Zustanu tady,“ řekla a Mirovi se krásně usínalo. Nad Strahovicemi vyšel měsíc.