Pedofil

Bill přitiskl baňatý nos na sklo posilovny. Chvíli pozoroval zaměstnance Spa Worldu: Když vstoupil potenciální zákazník, seběhli se na něj jako švábi na hovno. Cvičencům s permanentkou se takového zájmu nedostávalo; procházeli kolem zákaznického centra bez povšimnutí. Bill vstoupil.

„Máte zájem o členství?“ oslovila jej plochá blondýna.

„Nebo chcete konzultaci s osobním trenérem?“

Osobní trenér my ass, ozval se v něm věčně ironický BillyBob. Nějaký dorostenec, který mi ukáže, jak zvednout činku. Ha,ha.

„Ne. Já jsem instruktor hatha yogy a zumby. Chtěl jsem se zeptat, jestli by tu pro mne nebyla pracovní příležitost.“

„Malý moment. Zavolám manažera.“

Reproduktorem vyhlásila Brad come to the reception desk a vrhla se na potetovaného svalovce s justinobieberovskou přehazovačkou.

Brad měl docela velkou mezeru mezi zuby. Rodiče si asi nemohli dovolit rovnátka, usoudil Bill a zopakoval stejnou větu jako před chvílí.

„Bohužel,“ omlouval se Brad.

„Teď zrovna máme plný stav. Přinesl jste si resumé? Kdyby se něco uvolnilo, moh bych vám dát vědět...“

„Přinesu ho zítra,“ zalhal Bill.

„A tohle je rytmika pro děti?“ ukázal na prosklenou tělocvičnu, ve které dojemně poskakovala skupinka asi osmiletých děvčátek.

„Ano,“ odpověděl Brad.

Trenérka se pootočila do strany a odhalila rostoucí těhotný břich.

„Počítám tak do třech měsíců půjde na mateřskou,“ řekl Bill, „a rytmiku učím taky.“

„Máte dobrý voko,“ usmál se Brad.

„Tak zejtra. Resumé!“

Bill vytrčil na manažera palec, ale k východu zatím nespěchal. I když se docela snažil, nemohl odtrhnout zrak od hubených lýtek cvičících holčiček. Pozoroval kolínka švihající nahoru a dolů jako písty maličkých lokomotiv z kresleného seriálu. Problem byl ale v Billově pístu, který začal tlačit do podšívky v oblasti levé kapsy sportovních kalhot. Z hlavy si jedním pohybem strhl raperskou čapku a vlnou přikryl svoji ostudu. Snad si toho nikdo nevšiml. Takové věci se přece stávají.

***

K zaparkovanému Fordu téměř běžel. Začínalo sněžit. Vyzvánění mobilu Billa vyděsilo. Že by ho vyhmátla policie, kterou na něj upozornil mezírkový Brad? Blbost, vždyť mu ani nedal číslo. A vůbec, nikomu neublížil, nikoho neznásilnil. Akorát je rád s děckama, tak co. Dokonce trénuje dívčí fotbalový oddíl na místní základce.

“Dostals toho fleka?”

“Jasně! Teď jsem vám právě chtěl volat. Woohoo!“

„Tak to mi spad kámen ze srdce. Drželi jsme ti s mámou palce.“

Lhaní by mi už šlo, pomyslil si Bill. A co teda, to mám jako rodičům vykládat, že jsem zase čuměl na děti s otevřenou hubou a erekcí?

„Koupíš nám po cestě kafe a ňáký buchty?“

„Jasně. Large regular a dva long johny jako vždycky?“

„Jo a přednášku o zdravý stravě si tentokrát strč za klobouk.“

***

Dlouhá fronta k drive-through Billa zhnusila. Lidi jsou tak líní! Než aby udělali pár kroků, budou raději sedět půl hodiny v autě. On takový nebyl. Svoje vypracované tělo vystavoval na odiv, kdy a kde to jen bylo možné. Miloval léto; chodil zásadně bez trička a rukou se samolibě hladil po prsních svalech. Chvála mu dělala dobře. A přestože nabídek k bližšímu seznámení nebylo málo, Bill se raději věnoval sportu (a tajně četl pohádky). K jeho nejoblíbenějším patřila Alenka v říši divů. Poté, co se dozvěděl, že Lewis Caroll byl pravděpodobně pedofil, pochopil svoji náklonnost k říši za zrcadlem.

Kelímky s kávou si nechal zapasovat do papírového podnosu, aby si nepolil sedadla. Sám ovšem kávu nepil: požádal o pomerančový džus a jogurt s borůvkami to stay (máti jeho snahu o zdravý životní styl komentovala obhroublými poznámkami jako „Ty se z toho jednou zesereš“ nebo „Jeden kouřil, umřel. Druhej nekouřil, umřel taky.“). Bill rychle zabral poslední volný stolek: neútulný posed těsně před záchodky. Noviny byly již rozebrané, a tak se na chvíli ponořil alespoň do hlubin blackberry a předstíral čtení zpráv.

Tlusťošce to ovšem vůbec nevadilo. Se žoviálním „Máte tu volno?“  si přisedla na vedlejší židličku předstírajíc, že se jí obě půlky na sedadlo pohodlně vejdou.

„Jogurt, co?“ zahájila intruzivní konverzaci a zakousla se do jedné z mnoha čokoládových buchet na talíři.

„Blackberry, co?“

Bill se s neutrálním mhm schoulil hlouběji do klávesnice.

„Lidi, co?“

„Promiňte, já vyřizuji pracovní vzkazy,“ promluvil konečně.

„Práce, co?“

„Jo,“ řekl Bill.

Poprvé zvedl oči a neznámou baculku si prohlédl. Tři sta až tři sta padesát liber, značková tepláková souprava (kde se to dá proboha koupit v jeji velikosti?), perfektně vyvedený make-up (no jasně, už od dětství ji lichotili, ze má pěknou tvářičku, aby nemuseli přiznat, že je tlustá jako prase).

„A co děláte za práci, jestli se teda můžu zeptat?“

„Jsem trenér hatha jógy, zumby a dětské rytmiky.“

Třetí činnost si samozřejmě přilhal, ale o nic přeci nešlo. Kdo nastolil zákon, že se úplně cizím, tlustým ženským musí říkat pravda?

„Fakt rytmiky?“ rozzářila se namalovaná očka zalitá v sádle.

„No jasně, rytmiky.“

„Teda já mám dneska takový štěstí!“

„Jak to?“

Katie (proč mají baculky vždycky zdrobnělá jména?) bleskově vytasila iPod a vrazila jej Billovi pod nos:
„Hele!“

Na elektronickém obrázku se usmívala dvě děvčátka ve třpytivých šatech, s umělým opálením a parukách kudrnatějších než přirození Pamely Anderson.

„To jsou moje zlatíčka! Do pageantů (soutěží krásy) je přihlašuju už od malička. A vyhrávaj! Kdybyste viděl ty korunky, ty trofeje, ty šerpy! Maj toho plný pokoje. Někdy vyhrajou i prachy. Jenže: Jejich trenérka se minulej tejden odstěhovala a my nemáme nikoho, kdo by s nima nacvičoval čísla do Little Miss Texas. A to už je za dva tejdny!“

Výraz nacvičovat čísla se Billovi moc líbil. Se zájmem si dvě namaskované postavičky prohlédl. Ta starší nestála za nic. Už teď měla dvojitou bradu a ani flitrová sukýnka nedokázala zamaskovat tučná stehýnka. Zato ta mladší! Anděl! Perfektně cukrová pusinka, oči modré, řasy, že by s nimi mohla zametat! Bill opět pocítil ono známé kalhotové pnutí. Umakartový stolkek naštěstí poskytoval perfektní úkryt.

„Teda, já vás sice neznám, ale mám na tyhle věci dobrej čuch. Nepřišel byste se mi na holčičky podívat? A kdyby to klaplo, mohl byste u mě mít stálej kontrakt.“

Takové štěstí! To snad ani není možné! Chtěl se štípnout pod stolem, ale nakonec se jen kousl do vnitřní strany tváře. Pak se ale zarazil. Opravdu jenom dobrej čuch? Pak si všiml jejího pohledu. Katie si mlsně prohlížela jeho široká ramena a ostře řezané lícní kosti. On se jí líbí! Baculka po něm jede!

„Tak já bych přišel třeba už zítra,“ navrhl, „zrovna se mi uvolnila třetí odpoledne.“

Když mu vysvětlovala, jak se do 347 Golden Lane dostane, Bill už tušil, že si zavařuje na průser.

***

„Intuice,“ rozkládal Mo servírce u pece, „je šestej smysl, kterej se děsně podceňuje. Ale já ho třeba mám děsně vyvinutej.“

„Ale di, ty kecko,“ odbyla jej žena vytahujíc čerstvou várku plněných buchet.

„Klidně mi nevěř, ale mám to vyzkoušený. Tak například...,“ zahleděl se na osazenstvo kavárny podávací škvírou, „...tamhleta ženská, jak si přisedla k tomu sympatickýmu chlapovi, tá by potřebovala aspoň o sto kilo zhubnout!“