tráva chutná líp

je jaro
sedíme v kavárně
slunce úplně všude kde ho máme rádi
a pijeme kafe

učitelka z mateřské školky
co dělá striptýz
aby se uživila

usmívám se na hrneček jako idiot
tak se prostě zeptáš proč
zvednu oči a usměju se na tebe
stejně nadšeně

"dokážeš uvěřit
že někdě v jižní americe
někdo natrhá třicet zrnek
oloupe je
usuší na slunci
naloží do auta odveze k moři přeloží na loď
přeplave - pojebaný - atlantický oceán do hamburku
aby to znovu hodil na auto
odvezl do čech
upražil
doručil do týhle kavárny
kde nám z toho udělaj kafe
jsou rádi že nás viděj
a chtějí za to
ubohých třicet korun?"

tehdy ses do mě zamilovala

pořád je jaro
postáváme před vestibulem z metra
popíjíme kafe z automatu
(už jsem tě stihl naučit kouřit)

striptérka co učila v mateřský školce
záříš a máš sluneční brýle
ne aby ses chránila před sluncem
ale abys chránila ostatní před svym pohledem

"tos věděl
že žirafa má krk napnutej
ve stavu povoleno
a namáhá se
když sklání hlavu
aby se mohla napít?
proto jí raděj listy ze stromů
i když tráva chutná líp
a proto jí nikde nevidíš odpočívat
s položenym krkem
i když ho musí celej den tahat po světě"

tehdy jsem se zamiloval já do tebe
a přitom jsem stihl přemýšlet
jak asi proboha víš
že tráva chutná líp

je noc
(noc dne i noc doby)
sedím na baru v odporném nonstopu
piju třetí kafe
a ty
tančíš striptíz

holka z vesnice co jí tak úplně
nevyšly plány
ukrajinci po tobě slintaj
což je prej v pohodě a normální
a v popisu práce
jenže jeden frajer
s příliš velkym pytlíkem
se tě dotkne

mám mu zlomit ruce, zarazit nos?
sluší se to, přála by sis to?
tím, že vyskočím a napnu se ve svý
průměrný výšce
nic nezkazím
- třeba se ani nic nestane, když příjdu trochu blíž.

cestou na noční autobus
mě mlátíš kabelkou
při čekání nemluvíš
za jízdy mě drbeš na rameni ve vlasech
cestou domů jsi spokojeně v mym podpaždí
a nakonec na mě usneš.

tehdy ses rozhodla zůstat zamilovaná

je ráno
(ráno dne a shodou náhod i ráno doby)
sedím na kraji tvé postele
piju tvoje poslední kafe
a přemýšlím, jestli mám odejít

kluk z města
co nikdy plány neměl
a nikdy se nesnažil vyhrát
dýchám pomalu
dýchám kouř
a zbytek tvýho bytu
polštáře konferenční stolek i
rychlovarná konvice
jakoby dýchaly se mnou
zadržím dech abych si to ověřil
abych zjistil
jestli přestaneš taky dýchat

tehdy jsem se rozhodl zůstat