Lovec 2

Cítil, jak tu ženu dole zachvátil strach. Její ladné ruce křečovitě svíraly lem šatů, zatímco se ji někdo zcela zbytečně pokoušel uklidnit. Na všechny padl děs z nebezpečí, které je obklopovalo.

                „Já jsem to říkal, pojďte do hospody, přespíme tam. Ale néé, to se vám nelíbilo, že prý raději zkusíme dojít. A tady to máte!“ Rozčiloval se malý muž. Svítil si pochodní, ve druhé ruce držel meč.

                „Že to říkáš zrovna Ty!“ Otočil se na něj krátkovlasý mladík, který uklidňoval ženu. „Teď jsi hrozně chytrej, ale že jsme kvůli Tobě vyšli pozdě, to je Ti jedno. Mohli jsme tam dávno být!“

Pochodeň se mu v ruce třásla a vrhala divoké stíny na okolní keře.

                „Pssst! Ticho! Slyšeli jste to?“ Mladík ukázal někam do houští. Na chvíli strnuli, připraveni k boji i k útěku.V křoví se něco pohybovalo.

                Lim na stromě bedlivě sledoval scénu. Díky svým schopnostem viděl velmi dobře. Ježek se prodíral listím a vůbec netušil, co se nedaleko děje. Lim se sázel sám se sebou, jestli na něj zaútočí.

Tři muži a jedna žena. „Příhodný čas pokračovat. Dříve, než zjistí, že je tam jen ten ježek,“ přemýšlel Lim. Nejodvážnější z nich se vydal ke křoví, hrot meče namířený kupředu. Ostatní tři stáli pod stromem, těsně u sebe. Lim opatrně nahnul mrtvé tělo a povolil sevření. Padalo skoro přesně do středu. Vrhl se dolů za tělem.

Vůbec nechápali, co se děje. Mrtvola srazila krátkovlasého mladíka k zemi a nehezky udeřila ženu do prsou. Začala hystericky křičet. Lim s dýkou v ruce dopadl na zem a z podřepu rozpáral břicho druhému muži, ještě než se nešťastník stačil otočit. Až po rukojeť mu ji pak vrazil do hrdla. Zvedl ze země něčí meč a druhou rukou chytil ženu za vlasy. Otočil ji před sebou a odhodil směrem k poslednímu muži, který se sem řítil od lesa. Bylo jeho velkou a poslední chybou, že ženu chytil do náručí. Lim rychle přiskočil. Meč projel jejím a z větší části i mužovým tělem. Klesli do trávy.

„Spojil jsem vás do konce vašich dní,“ neodpustil si Lim. Pak se sehnul a ukončil trápení sténajícího muže. Krev mu proudila do úst a opájela jej svou divokostí. Trhal hrdla svých obětí a opájel se tekutinou, která z nich prýštila.

Pak se zvedl. Měl již dost. Vrátil se ke stromu. Mrtvola, kterou shodil, se mírně hýbala. Mladík pod ní trhaně chroptěl.

„Tak přeci jen jsi přežil,“ hovořil Lim spíše k sobě. Jeho hlas byl jako zimní vítr na horských pláních. Zařezával se přímo do mozku.