V Cannbeře 3.dubna

Cannbera 3.dubna 2010

Ahoj Basanovo,

díky za optání, na služební cestě je celkem skvěle. Nevěřil bys, jaký tu je teplo a vůbec fajn počasí, až to člověka skoro nutí k hříšným myšlenkám. Včera jsem byl s šéfem a jednou kolegyní v jedné místní restauraci a kolegyně měla až nebezpečně velký výstřih. Šéf se nakonec neudržel a říká ji: „Ty Lucko, už jsem se tě na to párkrát chtěl zeptat, ty prsa máš pravý?“ A ona mu říká: „Ne jen jedno, to druhý je levý.“ Takže prostě v Austrálii je krásně.

Jinak na mě, jakožto na šťastného manžela to moc nehraj. Sám víš, že jsme to taky neměli v manželství jednoduchý. Ale překonali jsme, zatím, všechno, včetně toho, že jsi můj kamarád (a věř, že z určitých důvodů to Jitka hodně dlouho skousnout nemohla).

Jinak co bys měl napsat Kristýně, ti asi moc neporadím. Ale předpokládám, že nějaký hezký dopis bys mohl zvládnout sám. Co třeba vyrukovat s nějakou úžasně romantickou básní? Něco jako třeba:

Včera se mi o tobě zdálo

a ráno jsem měl poluci…

Akorát bych doporučoval to trošku rozvést.

Kristiáne neříkej mi, že zrovna ty potřebuješ poradit jak něco vyžehlit? Znám tě skoro už od základky a nikdy nikdo neměl tolik průšvihů co ty. Jaká ironie osudu, že je z tebe učitel.

No a kdyby jsi chtěl napsat něco o mně, tak napiš, že jsem se oženil s její tolik milovanou Jitkou, že jsem strašně šťastný a úspěšný a ať se někdy staví za námi v Olomouci, až tam bude.

Měj se a pozdravuj, já mám za chvíli obchodní jednání a přiznám se, že se mi tam moc nechce. Ale ten dopis se mi taky moc psát nechtělo a zvládl jsem to.

P.S. Prosím tě, proč si vlastně ještě v dnešní době píšeme dopisy?

Měj se the best,

Lukáš