POHÁDKA 38

*38*

V kovářově chalupě ten podvečer bylo roztopeno a teploučko.

Kovář pozval celou společnost k sobě domů a to včetně Hromďase.

Tomu se původně moc nechtělo, namítal, že práci zanedbal a kdesi-cosi.

Navíc (což nepřiznal) čarodějové, mágové, černokněžníci…

prostě celý čarodějný národ slaví jiné svátky než zrovna štědrý večer.

Ale pak kovář prohlásil:

„Na nalezení Martina jsme se podíleli spolu,

tak také zasedneme spolu ke štědrovečernímu stolu,“ a Hromďas si řekl,

že prostě jeden večer stráví ve světě lidí.

Jarmína zaběhla do svého krámu pro nějaké cukrové dobroty

a pak je začala čančat na dřevěné misky. Librunka učila Martina,

jak se peče kapr na modro a kovář si poctivě nacpal čibuk,

což dělal jen párkrát v roce, a zašel si zabafat do kovárny.

Hromďas se zájmem pozoroval tu toho, tu onoho a užíval klidu

a téměř ticha, jež se po usedlosti rozhostilo.

Napadlo ho, že by zašel na kus řeči za Ferdou, ale když nakoukl do vrat stáje,

uslyšel, že valach s Bělkou vedou milostnou konverzaci,

a tak zase potichu vycouval na mrazivý vzduch.

Když se vrátil do stavení, tak se zdobil vánoční stromeček.

Librunka odkudsi vykouzlila barevné pentle,

hokynářka na nitě navlékala sušené švestky a kousky jablek

a Kamil zrovna doleštil plechovou hvězdu, kterou pak nasadil na špičku malého smrčku.

Všichni obstoupili nazdobený stromek a začali zpívat koledu.

Kamil pokynul čarodějovi, aby se připojil do jejich kruhu.

Hromďas píseň sice neznal, ale působila na něj jako veliké kouzlo.

Uznale nad její sílou pokýval hlavou, pak dostal nápad a sáhl do záhybu svého pláště.

Vytáhl tři barevné kamínky, v hrsti je rozmělnil, až z nich byla barevná drť,

a do té prudce foukl směrem ke smrčku.

Ten se obsypal spoustou barevných zářících světýlek.

Společnost zmlkla a kochala se tou zářivostí.

Kovář přerušil nádheru okamžiku a pozval všechny ke stolu.

Čaroděj pozoroval tu nepopsatelnou pohodu a sounáležitost, která u stolu panovala.

Kovář si ohromně rozuměl s Jarmínou a Martin s Librunkou si také pořád něco špitali.

Obstoupil ho takový majestátný pocit klidu i míru a on musel přiznat sám sobě,

že být člověkem vlastně asi není vůbec špatné.

Za nějakou dobu, kdy už ten zvláštní štědrý večer s přítomností čarodějovou

byl dávno minulým časem, se ke všeobecné radosti v kovárně narodilo…

hříbátko. Klisnička dostala jméno po rodičích Ferka a…

                                                                            a to už je ale jiná pohádka.

 ***************

Všem, kteří to s POHÁDKOU vydrželi až do konce, mohutně děkuji a až k zemi se klaním.

Doufám, že jste si moc oči neobrousili ...o tolika písmenek.

Pavel

.