Ty i já nejsme jedné krve, aneb pláč Artemidy.

Vysaj tepny žíznivě a lačně

Hladovíš po stisku

Dlaně na krku obtáčím

Smyčka uvázla v bodě mrazu.

Zachráněn pod hladinou nuly?

Stesky na zuby, stesky na tesáky

Teskně nad domovem

Pravda vlaje bíle.

Každý pod svým praporem.

Můj už není prostěradlem

rozprostřeným na hodovní stůl.

Mé trsy prsů k lovu nachystané

sklidilo náhle podmračno.

A z hroznů ňader jen dvě

zůstaly nestlačené v presu.

Obrůstám vinnou révou

A střely

sebevražedně

k sobě přivinu.

Nelovím klínem

Líně nelovím. Odtrouben hon.

Štvanice všech rán večerů a nocí

zasazena do zaprášených rámů.

Nejsem Ká a nejsem Káj

Nekaji se ze střepiny

i když rány bolí, olej nepřiliji.

Neuhranu hranou peLESTI.

Spím a zdá se.

Na římse klobouku

Přistává pod peřím

Bělavé teplo a světlo.

Shýbnu se pro kaštan

Píchá zeleně nedozráním

Uvnitř tuším hnědé panenky

Mé panenky z dětství

Budu Vás kolébat

Kolébat a hýčkat

Krmit jako kdysi

A až vyrostete v košatý strom

ulehnu do větvoví vašich dlaní.