Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLedové růže
08. 12. 2001
19
21
6560
Autor
Diana
K svátku ti nesu bílé růže,
jež vypěstoval na skle mráz
však dýchat na ně nepomůže
nerozvoní se na příkaz...
Blahopřát? To se nepovede,
vždyť daleko jsi mnoho mil
zdalipak víš, že dálka zebe
jak růže, co mráz nakreslil?
Nemohu připít na tvé zdraví -
ty sám jsi rozbil skleničku...
a ničím už to nenapravím,
ani tou slzou na víčku.
21 názorů
úsměv i pláč jsou v jedné hrudi -
noci a dnu nic nebrání,
když něžným polibkem se budí
v soumraku nebo svítání...
Zvládají vzdálenost Brno – Mnísek,
jiná vec vadí jim víc nez moc,
on bývá zasmusen, ona je smísek,
klasický protiklad „den a noc“.
NightStalker
02. 12. 2010
Ta druhá sloka se mi noc nelíbí. Přijde mi docela vzdálená od prvé, ale ten konec je zase super. Někomu jdou začátky, někomu konce a jinému celé dílo.
nostalgik. to je krásné! Tys tomu dal nový rozměr, východisko, naději. Dík, potěšilo :-)
Variace od Marcely mě mírně vyprovokovaly, abych si taky zabásnil...
Já k svátku nes Ti růži bílou,
ze skla jsem ji mrazu vzal,
však vášní veden pošetilou
ten chladný květ jsem rozdýchal
===
... ale to by mělo docela jiné pokračování, že...:o)
Tak tvé básni TTT
Marcela.K.
30. 03. 2008
Ale houbeles! tvoje básničky jsou kouzelné a omyl roztomilý. Kašlem na to:-))).
Marcela.K.
30. 03. 2008
Aha! Proto hnidopich. Ale teď se ubráním. Uvědomuješ si, že oči mají nejen horní víčka, ale i spodní víčka? To je to měkké hned pod okem, co máš oteklé a uslzené, když brečíš - aha! :-)))
Ty seš zlatá holka, teď jsme z mé uplakané básničky udělaly kabaret.