Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePísmáčtí Povídkáři - Pravěcí lidé
Autor
StvN
Nebyl to můj nápad, přiznávám, nezbavuji se tím však odpovědnosti. Jen jsem chtěl říct, že to nebyl můj nápad. Byl to nápad někoho jiného. Jiné osoby, než jsem já. Byl to zkrátka nápad nějaké jiné osoby, než jsem já, osoby, která mě napadla a řekla mi, počkej, doslova:
Tak mě napadlo...
Nechceš začít mapovat povídkáře, co se historie týče? Tak jako to dělá BG?
To by byl výborný sereriál.
Pak ta osoba, nebo ten člověk, říkala něco o tom, že jsem nejlepší, ale detaily si nikdy nepamatuji. Nejdřív se mi do toho samozřejmě nechtělo, ale pak jsem našel jeden dobrý důvod, a taky jsem si dneska nainstaloval tenhle bezva textový editor, tak si ho chci užít. Tím hlavním důvodem je jeden komentář, který bych rád našel, v němž autor prohlásil něco ve smyslu: Moc mě nechvalte. To až sem vtrhne kandelabr s tím japoncem, tak....
Dál nevím co, proto budu hledat. Nejspíš tu povídku nenajdu, ale co už. Takový je život.
Je tedy rok 1998 a první publikovaná povídka, vlastně jediná publikovaná povídka v tomto roce, se jmenuje "Šílenství v Jackpotu" a je od autora "Har", který se na Písmák zaregistroval 09.12.2002 a jehož poslední přihlášení proběhlo 02.08.2002, a který neobdržel ani jeden tip, ani jeden výběr, nenapsal ani jednu kritiku, pouze publikoval jednu povídku, kterou nestojí za to ani číst. Dost divnej týpek, ale to nejlepší mělo teprve přijít.
V dalších měsícíh se nic zvláštního nedělo. Většina nicků dávno nefunguje, povídky to byly strašné, mnohdy to ani nebyly povídky, těžko tahat dědu za pačesy. Přesto jsem náhodou nakliknul na jakéhosi Kamila, který publikoval jednu povídku s názvem Nákup v níž se píše doslova toto:
Pokud jste vyplnili \"Dotazník redaktora\" ocitli jste se v tomto klubu. Funkce vás zároveň přihlásila za člena klubu, což je podmínkou spolupráce s redakcí Písmáka. V počáteční fázi budu přijímat členy do klubu já sám (Lyryk). Později budou přibývat administrátoři, kteří mi budou s touto agendou pomáhat. Od okamžiku, kdy budete přijati za člena klubu, budou vaše funkce redaktora aktivní. Přeju všem redaktorům pevné nervy.
Tak to mi hlava nebere. Kamile, přiznej se, jsi to ty, Lyryk?
Později jsem pochopil, že v tomto období pravděpodobně byla uskutečněna myšlenka klubů, takže většina povídek publikovaných na počátku roku 1999 nejsou povídky, ale hlavičky klubů. Většinou se v nich píše něco v tom smyslu, že klub má Ambice a uvidí se, jak dlouho mu to vydrží. No, nevydrží. Byl to alespoň počátek redakčního systému na Písmáku, předchůdce dnešního klubu kritiků.
Mým oblíbeným rychločtením jsem se přesvědčil o tom, že počátky písmáka nevyrůstaly ze zad geniálních spisovatelů, kteří loďku opustili, když začala nabírat hnusnou popularitu z řad internetových barbarů. Jak to vypadá, opak je pravdou. Nebyli to geniální autoři, byli to pravěcí lidé, kteří po sobě zanechali ve skále pár skvostů:
Prolog
Členem se může stát každý, kdo píše aspoň občas smutnou poezii nebo s nádechem smutku, tedy sám smutek cítí a z jeho díla je cítit také.
Vrahov0 4asu
Nemám nic proti zamilovaným básním a krásným dílkům na podobné téma. Ráda si je přečtu. Avšak mě osobně se líbí a oslovuje více taková posmutnělá až smutná poezie. Poezie, ze které dýchá skutečný život, s trápením, stýskáním, ztrátami, filozofickým i duchovním poselstvím a hlubšími myšlenkami, které je třeba v básni umět najít (pokud tam ovšem podobné myšlenky jsou). Cílem tohoto Klubu Posmutnělé poezie je postupně shromažďovat taková dílka, která možná nejsou příliš populární a líbívá , ale pro mě jako pro zakladatele klubu mají významnou hodnotu právě pro obsažný smutek a hluboké myšlenky.
Také Slováci tu byli s námi již od samého začátku.
-nechcieť umrieť sám. -možno skúmať ľudskú dušu(keď ešte nejaká existuje) -odpustiť... A zároveň by som chcel združiť Pismáckych Mizantropov, autorov \"vyryhaných poviedok\" a slobodných ľudí. Môj i-mail: psycho89@zoznam.sk
A ještě jednou doraz. Tak lidi. Vidíte, že tohle téma je už vážně ohrané, tak dost s těmi diskusemi:
Dávat hodně typů. Bejt typ. Mít hodně typů. Typovat. Dávat hodně typů. Bejt typ. Mít hodně typů. Typovat. Dávat hodně typů. Bejt typ. Mít hodně typů. Typovat. Dávat hodně typů. Bejt typ. Mít hodně typů. Typovat. Dávat hodně typů. Bejt typ. Mít hodně typů. Typovat.
Kdyby vás náhodou napadlo zavítat do těch vod, tak nezapomeňte, že někdy kolem roku 2003-2006 došlo k přenesení písmáka na jiný server, myslím, a pod jinou grafiku, detaily neznám, čímž došlo ke zrušení formátování děl - odstavce atd., a některé znaky, jako třeba uvozovky, byly nahrazeny otazníky. Dobrá sranda. Číst se to ale mnohdy nedá a opravit to nestojí za to.
Pokud by vás ale opravdu zajímal některý z autorů roku 1999, tak připomenu jen jednoho, kterého si dokonce pamatuji na živo. Je to Cthulhu a dokonce jsem u něj našel i svoje komentáře, tak vidíte, netrvalo to moc dlouho, a to nejlepší bylo na světě. Bylo mi tehdy krásných sedmnáct roků, měl jsem před maturitou a četl jsem sci-fi.