Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCo dál...?
01. 05. 2011
12
8
2035
Autor
Marcela.K.
Strážcové třesou se Ne strachem Co bylo prach Zas bude prachem Průvodčí hlásí konec cest Pane průvodčí! Je nemoc trest? Špatně jsi položil otázku Ptej se na lásku (V. Žďárský)
,,Sestřičko…“
Otočila se a zastavila. Vyšel za ní rychle z pokoje, kde ležel jeho otec.
,,Já…já tomu moc nerozumím. Můžete mi říci, na co vlastně v té fakultní nemocnici přišli? Můžete mi to přeložit?“
Podával ji do ruky otcovu propouštěcí zprávu.
Zaváhala…
Podívala se na něj. Mlčela…hledala ta nejvhodnější slova. Vzala si popsaný list papíru a rychle ho přejela očima, jestli je na něm závěr z magnetické rezonance. Nenašla ho.
Byl pátek večer a ošetřující lékař už odjel domů.
Externista, lékař, který nastoupil do služby o nemocném nevěděl nic.
Nevěděla jak začít a tak se držela lékařské propouštěcí zprávy.
,,Pan doktor chtěl tatínka poslat jen na propustku, na sobotu a neděli…že by se v pondělí vrátil a udělali bychom mu tu předoperační vyšetření. Ve středu má nastoupit na neurochirurgii k operaci.
Jenže on tu nechtěl už být. Chtěl domů, tvrdil, že si to předoperační zařídí, že ho do fakultní nemocnice ve středu dovezete.“
,,To není problém, sestřičko, to zařídíme…ale …jen…o co vlastně jde? Co tam v tom mozku našli?“
Nadechla se, dívala se mu do očí. Nevěděla, co všechno jim lékař už řekl.
Nejhorší je nejistota, prolétlo jí hlavou.
,,Že tatínkovi našli něco v mozku, to víte…“
Přikývl a ona tedy pokračovala:,,Na tom podrobném vyšetření, na kterém dnes váš otec byl, se potvrdilo, že jde o nádor. Doktoři se domnívají, že je to primár…“
,,Primár? Co to je? Sestřičko, já tomu vůbec nerozumím. Mluvili snad o nějaké metastáze…“
,,Primární nádor je ten první, který může metastazovat do jiných orgánů. Pro vašeho otce by toto byla nadějnější alternativa. Pokud by se nádor podařilo odoperovat, měl by mnohem větší šanci na přežití…“zarazila se. Viděla, jak mladý muž stojící proti ní, zbledl, postřehla i to, že se zachvěl. Dotkla se zlehka jeho paže:,,Asi by pro vás bylo jednodušší, kdyby tatínek zůstal zde, ale on chtěl tak moc domů a vlastně, kromě toho předoperačního vyšetření, není důvod, proč by tu měl být. Pokud bude užívat léky, které mu pan doktor předepsal, neměl by být do středy žádný problém. Kdyby se něco dělo, samozřejmě ho můžete okamžitě přivézt…“
,,Ne, to ne. My jsme rádi, že bude doma, že může domů... Jen, co pak dál?“
,,Dál? Po operaci ho asi pošlou zase k nám. Musíte věřit, že vše dobře dopadne…“ neměla už odvahu na nějaká kdyby - na další otázky a tak rychle odvedla řeč jiným směrem.
„Vyprávěl mi jednou v noci o své rodině… že má jen dva syny, ale, že teď má dvě vnučky a to, že je daleko lepší…“ počkala si na jeho úsměv.
,,Víte, pro něho je teď nejdůležitější, že vás má, že může být s vámi. Když přijel z Hradce, neřekl mi ani, že v sanitce zapomněl mobilní telefon. Teprve když jsem se ho ptala, kdy si pro něj přijedete, jestli vám volal, řekl mi, že mu mobil asi vypadl v sanitě. Ptala jsem se ho, proč mi to neřekl a on jen mávl rukou…Zavolala jsem na dispečink. Mobil se našel, saniťák mu ho přinesl…“
,,Děkuju…jste…“
Skočila mu do řeči:,,Nebojte se, buďte s ním.“ Podala mu ruku:,,Nashledanou…“
Byla ráda, že už jí končí směna.
Předala kolegyni službu a vyšla do nemocničního parku. Voněl jarem.
8 názorů
Marcela.K.
04. 05. 2011
Moc krásně je uveden důraz na milované příbuzné.. Když tohle člověka potká, je to moc smutné, ale důležité je vědomí, že šťastnější je člověk, který prožije jeden nezapomenutelný den se svými blízkými, než ten, který má k dispozici neskutečně dlouhý život a prožije ho sám. Přesto bych sama těžko hledala odvahu sdělovat tyhle a podobné diagnozy.. *