Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSněží
Autor
Lovetka
Vzduch se chvěje a jiskří
ne,to se ti nezdá
třpytivé sněhové vločky tančí...
Když jsi byla malá
stačilo trochu fantazie
a peřina.
V pokoji mohlo klidně sněžit.
Vzpomínáš?
Teď zažíváš si návraty do dětství,
sedíš v pokoji a zase sněží.
Můžeš cokoliv,stačí jen chtít.
V nevětšim kotli
topíš se v potu,
do očíš hledíš
blikajícímu světlu.
Co záblesk,to momentka z tvýho života.
Naposledy ti ukážou,co jsi kdysi měla
a pak zmizí v apatický prázdnotě uvnitř tebe.
ŤUK-ŤUK!
Je někdo doma?
Haló děvče,na co myslíš?
Myslíš ještě vůbec na něco?
Na něco jinýho než na ten sníh?
Díváš na svět velkýma prázdnýma očima
a nic nevidíš.
Náhle se oči rozjasní.
Jsou teď plné strachu,zmatku a paniky.
Svou smrt svíráš ve své ruce.
Jak se rozhodneš?
Otázka pro tebe,otázka bytí.
V tuhle chvíli se ti zdá
jakoby se celý svět zastavil
a čekal na tvé rozhodnutí.
Na zlomek vteřiny pocit věčnosti,
jsi středem toho klotoče,Sluníčko.
Myšlenky letí zpátky v čase
a hledají začátek konce.
Byla to první sklenička,v který byl alkohol?
Možná že tak nevinně tenhle příběh začínal...
První cigareta,vykouřená potají?
Jak nás spojovalo,to naše malé tajemství...
První špek,uválenej nejistými prsty?
Bylo nám lehce,problémy s kouřem odletěly
a starostem dospělejch jsme se jen smály...
První tableta,instantní štěstí?
Jak chtěl pak člověk obejmout celý svět,
tancovat,objímat.mít rád...
První malej papírek,trip do jiný dimenze?
To uz se pomalu začaly rozpíjet hranice...
První bílá čára,co do nosu zaštípe?
Pocit,že zvládneš cokoliv,třeba i vysvětlit rodičům,
že se vůbec nic neděje...
Energie v každym póru těla.
Bděla jsi,
když většina lidí už dávno spala.
Bděla jsi,
když vstávali,pracovali,šli domů.
Techno,speed,velká kalba,slunce,dojezd,tma.
Měsíc a schovávaná mezi stíny stromů.
Roztočenej kolotoč.
Bude to první jehla,kterou si dobrovolně píchneš do svýho těla?
Jak...to bys přece nemohla udělat...
Našla jsi začátek konce?
Teď se ale už musíš rorhodnout,
je za pět minut dvanáct.
Hodinová ručička se tváří výhružně
jako ukazovák hubující zlobivé dítě.
Tak jak se rozhodneš???