Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Důležité je dívat se na svůj od(b)raz v zrcadle

24. 05. 2011
5
6
1018
Autor
nemluvná

Prolog: vzpomínka (třicet sedm let stará)se objevila jako reakce na prózu, co mne opravdu rozesmála, Důležité je včas se pustit. Protože někdy JE! potřeba být do sebe zahleděný a na sebe pohlížet s láskou, aby bylo vše v harmonii.

 

Kolegyně a kamarádka si „dovolila“ odjet v březnu na rodinnou dovolenou, protože já se nabídla, že za ni obstarám jejich rodinné hospodářství a budu suplovat. Učili jsme obě v malém městečku, kde se všichni znali a viděli si „do talíře.“

Kamarádka bydlela u školy, mohli si proto dovolit chovat třicet norků. Norci se musí krmit i v poledne. Běhávala o polední přestávce je domů napojit a přikrmit. Nyní jsem běhala já.

Třetí den už jsem měla poledne s norky nacvičené. Doběhnout k nim, shodit na verandě kabát a oblečení, nandat si zástěru, vyndat z kůlny krmivo, vysunout hadici a pustit vodu do koryt, roznést žrádlo. Vše uklidit, zavřít kohoutek u hadic s vodou. Zkontrolovat, zda jsou norci zamčení. Na verandě se rychle převléci, položit na stůl čtvery klíče a kbelíky od norků.,hodit na sebe kabát, zamknout. Přicházela jsem o polední oběd a cigaretku s kávou.

Už vždy zvonilo na hodinu, když jsem dobíhala do třídy. Měla jsem v 8.B občanskou nauku.

.Udýchaná jsem hodila kabát na židli a začala hned pálit na žáky otázky z opakování, aby někdo ve městě nevykládal, že pořádně neučím, že chodím pozdě, protože krmím v poledne Rychtaříkům norky!

Na tabuli jsem psala odpovědi dětí. Neobvyklé ticho ve třídě. Nemám učit jinde? To už se mi stalo několikrát, že jsem si spletla třídu, i když jsem norky nekrmila.  Nepáchnu od těch norků?Nebo nemám někde flek z jejich žrádla? Kouknu nenápadně na sebe.

Měla jsem na sobě zástěru. Zástěru, co má jen předek. Vzadu se zaváže na mašli v pase a jianak tam nemá ani kousek látky.

 Od toho dne mi viděli osmáci a všichni obyvatelé městečka nejen do talíře, ale i jinam....

Znali mé kalhotky , punčocháče, podvazky - zezadu.

Kdybych se vždycky při odchodu od norků zkontrolovala v zrcadle na verandě u Rychtaříků! A se zalíbením na sebe pohlédla...

Důležité je dívat se na svůj od(b)raz v zrcadle.


6 názorů

Lakrov
25. 05. 2011
Dát tip
Veselá příhoda, hezky zasazená do rámu obecných (ne)zkušeností :-)

:o))))..tak to je pecka..))

8hanka
24. 05. 2011
Dát tip
moja kolegyna prisla do prace v kombine, nastastie,bolo chladno, mala na nom kabat:) obcianska nauka bola urcite nezabudnutelna:)))

gabi
24. 05. 2011
Dát tip
a že nemluvná! aj tu som sa pobavila :-) *

na takové scénky se pak dlouho vzpomíná na školních srazech :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru