Bloudění

Dlouho, předlouho jsem šel,

než na prázdné cestě před sebou jsem uviděl

lesy, v nichž stromy za bouře nepadají

hvězdy, co ani přes den nezapadají,

lesní včely, co hledají pyl

a právě v ten moment jsem se zastavil

Rozhlédnu se a vidím na obzoru

srnku s jelenem, jak běží spolu.

Tu krásu viděli laně, veverky i motýli,

také vojáci na chvíli zbraně složili.

Já jediný jsem šel však dál,

tuhle zemi jsem nehledal.

Našel jsem řeku a opláchl se v ní,

byli  tam pstruzi, překrásně zbarvení

Na jejím břehu by každý spokojeně žil,

já však ještě před setměním zase vyrazil.

Kdo hledá místa, kde jsem stokrát byl a nakonec je mine,

nechápe, co já už dávno pochopil, že každý má sny jiné.