úvaha o tom, jak Cimrman předběhl dobu

Ve čtrnácti letech konečně Jára Cimrman vyrostl z dětských šatů. Nebylo divu: všechno co až dosud používal ze šatníku své nejstarší mladší sestry, mu nějak přestalo sedět. Zatímco spodní prádlo mu v některých chvílích bylo příliš malé, horní prádlo naopak  většinou nevyužil.

V té době se mladý Jára , věren své přirozené zvídavosti, zapsal do kroužku mladých elektrotechniků. Nijak mu nevadilo, že v kroužku byli kromě něj  už jen dva další členové. Prvním a nejstarším (i když jen o dva roky starším než Jára) členem skupiny byl tehdy ještě neznámý Tomáš Edison, dalším pak o rok mladší Nikola Tesla. Vzhledem k věku členů kroužku se nelze divit, že hlavní (a vlastně i jedinou) náplní jejich činnosti bylo tření ebonitové tyče liščím ohonem. V zatemněné klubovně se chlapci oddávali své vášni často a intenzivně, název jejich zájmového kroužku vznikl díky příjemnému vnitřnímu napětí, které v nich tato činnost vyvolávala. Dnes již můžeme s jistotou říci,  že i když činnost kroužku trvala jen několik týdnů než se chlapecké cesty rozešly do všech světových stran, zásadně ovlivnila životy všech tří chlapců.

Mohlo by se zdát, že tření ebonitové tyče liščím ohonem je zábava poměrně nudná a po nějakém čase musí omrzet, zejména chlapce v jinošském věku. Bylo tomu skutečně tak. První, koho to přestalo bavit, byl nejstarší Edison. Vadilo mu, že vlivem opakovaných pohybů kožešiny vzniká jen střídavé napětí.  Prostě ho to neuspokojovalo. Jednoho dne, vprostřed klubové schůzky, najednou přestal třít a napůl znuděně prohlásil „Chtělo by to nějaký šlapky“.

Mladší členové kroužku neskrývali své překvapení. Nebyli, a to zejména finančně, připravení na erotické hrátky. První se dovtípil malý Jára, vyběhl z klubovny a za pár chvil se vrátil s dědečkovým bicyklem. V tom okamžiku zůstal překvapeně koukat pro změnu Edison. Jára beze slova začal omotávat zadní ráfek kola liščími ohony, pak velociped podepřel tak, aby se na něj dalo sednout a šlapat, přičemž zadní kolo se ve vzduchu protáčelo. Pak již jen stačilo položit ebonitovou tyč pod zadní kolo a bylo hotovo. Edison poplácal uznale Járu po zádech: „Nečekal jsem, Járo, že vynález stejnosměrného napětí je tak jednoduchý…“.

V tu chvíli se do diskuse zapojil i dosud stranou stojící Nikola Tesla: „Víte co mě napadlo? Vzhledem k tomu, že tady Jára vlastně vyrábí elektřinu pomocí vlastních nohou, mohl by si ten princip nechat patentovat. Doporučuji název footvoltaická elektrárna.“