Povídka měsíce - červen 2011 - hlasování

Na rozdíl od ostatních nemám pocit, že by to tentokrát bylo dobré kolo. Jediné, co mě z toho vůbec zaujalo, byl duke. Jak říká StvN, Kamil je levně vtipný a příliš prvoplánový. Syd - než se čtenář prokouše k vlastnímu začátku děje, uběhnou dobré dvě třetiny povídky. Saetri - bez děje a tentokrát i bez jediné motivace, proč by to člověk vlastně měl chtít dočíst (ne, mně hezky napsané věty a filosofická patina nestačí). Sharik začíná poněkud vykrádat sám sebe, .duke. hezky náladový, ale děj a smysl celého textu mi tentokrát totálně uniká (zdá se, že u .duka. je to poslední dobou trend). Fruhling, spousta emocí skoro bez děje. Barvité, jako námět na krátký desetiminutový surreálný film prosím, ale je to vůbec povídka? A je to dost na povídku měsíce? Vážení, to se ptám vás všech, je to dost na povídku měsíce? Někdy se situace jeví v dost jiném světle, když má člověk příliš mnoho práce. Najednou zjistí, že investovat tu trošku volného času do povídky, které už polovinu přečetl a ještě pořád neví, proč by to měl vlastně dočítat, je horentní plýtvání. 3. .duke. Za styl, emoční ladění textu - a možná vlastně i proto, že .duka. obecně ráda čtu. Jinak bych se snad musela zdržet hlasování.

Konecne se mi tenhle mesic po dlouhe dobe podarilo precist vsechny nominovane povidky. 1. duke - purpose 2. Fruhling - Za svetla 3. sharik - Zatim je to jen tradice Komentare jsem napsal u povidek a ted bych nic dalsiho kloudneho nedokazal napsat, protoze si pani domaci vedle pousti strasne nahlas nejaky krestansky choraly z jejich nabozenskyho setkani, je to silene falesny a navic jsou to jen ukazky, takze jakmile si uzuz na jeden song zvyknu, najednou se ozve hlasite krapnuti a spusti se nova pecka.

1. .duke.: .purpose. 2. Saetri-Ihn: Dny a noci 3. Fruhling: Ze světla Komentáře jsou u povídek. Tohle kolo se mi zdá hodně povedené - několik silných textů, dobré čtení, těžké rozhodování.

Podezření se potvrdilo: extra výživné kolo. 1) Saetri-Ihn 2 .duke 3) Kamil Sikora O každé místo však byl boj. Při volbě prvního a druhého místa jsem se rozhodoval opravdu dlouho: dukeův text je podle mě jeden z nejlepších, co napsal, má správnou atmosféru - některé obrazy: jako se stolem nebo dětským domečkem jsou neuvěřitelně výmluvné: víc v mé kritice pod dílem. Nakonec jsem se ale rozhodl upřednostnit Saetri-Ihna, protože jeho text je jedna z mála čistě filosofických próz (autorovo zařazení do próz psychologických je trochu nešťastné) na Písmáku: otázka já/my je v textu obsedantně prohlubována až na samotnou bytnost subjektu. Extrémně konzistentní sloh připomíná trochu Hermanna Brocha, dokonalý opozit dukeova chladného, úsečného vyjadřování: jakási subverze starosvětskostí, která zvídavému čtenáři bere klid, který tak nesnáší .) Na třetí místo jsem se rozhodoval mezi Kamilem a svojí maličkostí: na Kamilově textu se mi líbí ta hrozivě kamenitá pointa, která je - dle všech fyzikálních zákonů - zcela předvídatelná, ale přesto se z ní povídkové obecenstvo (i nepovídkové čtenářstvo) potěší, jako by šlo bezmála o zázrak. Přestože mě Kamil naštval, že si dílo přeřadil a smazal tím tak moji jakože fakt trefnou kritiku, tak jsem se ho rozhodl upřednostit. Text na rozdíl od mé miniaturky přesněji splňuje žánrové požadavky povídky.