Dvě kostky cukru

Přestal jsi míchat cukr v kávě,

protože prý sladkost tekla z mých řádků

přestal jsi míchat a viděl právě

jak z kostky drolí se zrnka popořádku

A pak, když už mám sladkosti tolik,

půjč mi dvě kostky - na krátký čas!

Vždyť cukr v kávě je jako žolík!

Až bude ti smutno, vrátím je zas

Dvě kostky cukru, dvě kostky jen

posbírat ze sladkých zrníček žití...

Sladkost v mých básních je jenom sen,

aby to mé "kafe" tu bylo k pití!

Tak teď jsem, ač nerada, za lakotu,

co nepůjčí dvě sladké kostičky hledači!

Uvěříš až poznáš života psotu,

že ani na dvě kostky mi sladkost nestačí...