Deník a běžný den na gymnáziu

31. 3. 87

Vzal jsem si deník do školy, abych do něj zachytil atmosféru na brandýsském gymnáziu pro budoucí generace.

Zaperlil jsem hned první hodinu. Profesorka češtiny kýchla a já zareagoval babiččiným: „Chcípni potvoro!"

Nechápu, proč jsou všichni tak vztahovační.

Druhou hodinu jsem měl návštěvu. Přijel za mnou súdruh až z Košíc a že prý jsem byl vybrán za ideální typ pro další studium na vysoké vojenské škole. Asi mě musí hodně milovat, protože mě již verbují popáté. Pořád jim říkám, že můj vztah k lidové armádě je veskrze přátelský, ale nechci. Dnes jsem byl dost drzý, když jsem prohlásil, že miluji svobodu a své dlouhé vlasy. Zkoušel to přes peníze. Když jsem mu vyprávěl, že chci být hajným, hned, že on taky chtěl být hajným, ale kvůli penězům odešel. Teď se mu armáda stará o oblečení, bydlení, vzdělávání atd.

Taky si mě znovu vytáhla výchovná poradkyně. Stále nechápe, jak přes své IQ mohu mít tak hrozné známky. Ptala se, jestli jsem si vzal k srdci její radu, ať se vždy dvacet pět minut intenzívně učím a pět minut odpočívám. Rozhodl jsem se, že si těch pět minut budu vždy psát deník. Zjistil jsem, že se pět minut učím, dvacet minut přemýšlím, o čem budu psát. Pět minut píšu. Ale to jsem jí raději neřekl.

Hned po velké přestávce jsem přišel na to, jak se propadá z ruštiny. Dostal jsem nejprve jednu pětku, pak mě vyšáhla z něčeho jiného, dostal jsem druhou. Na závěr klasifikačního období jsem se nechal vyzkoušet z obojeho - za jedna. Jenže ona v rámci objektivity škrtla nejlepší a nejhorší známku, a tak mám průměr 5,0. „Doufám, že vašim rodičům ode mě přišel vzkaz?"

„Ano! Nestačil jsem ho zničit," druhá část výroku patřila již jen Pandulovi vedle mě.

A nyní je němčina. U tabule se nachází má spolužačka Dariusová. Je dutá a já jí se svými slabými znalostmi nemohu pomoci Vedle se u otevřeného okna opaluje Pandula. Naštval mě, když jsem mu ukazoval Marty fotku. Prohlásil, že trojrozměrně vypadá zachovaleji. Také mi nabízel kazety - basfky. Možná je bude mít po padesáti korunách a ze známosti mi je prodá po šedesáti. Mohl bych se učit fyziku, z které příští hodinu píšeme, ale sedím v poslední lavici, takže je to zbytečná práce.