Mujë Bupapaj

 

Nejlepší vždy odchází v připomínku

 

Nejlepší vždy odchází v připomínku

Na sedlech černých koní

Patřících koňákům

Padlým na planoucí oheň země

...

 

 

stopem do Albánie a zpět

 

 

Kafkas Wien / Kafkovská Vídeň

 

sedm hodin

tancovali sme

bláznivej valčík

skrz na skrz

Kafkovskou Vídní

 

ztracený děti

pražskýho maloměsta

neschopný vyprostit se

ze smogovitejch chapadel

prazlý Vídně

 

„Hier ist kein Autostop möglich.“ / „Tady stopovat nesmíte.“

 

u všech vjezdů na dálnici

na letišti

sjezdu na jih

výjezdu z centra

ani u východního nádraží

 

svoboda stála 14 €

utekli sme lokálkou

na (Sch)Eisenstadt

 

 

Plitvička jezera / Plitvická jezera

 

v nejčernějším uhlu tmy

smilovala se Plitvická jezera

nad šesti stopaři

ztracenými hledačí noclehu

rozevřela svá náručí

a uložila ospalá dítka k odpočinku

 

u značky: forbidden to bath or swim

pod oblohou zuřících hvězd

plavali sme pak nahý

v nejčistší ametystový vodě

ještě cítím ten chlad

překrásně šimral na kůži

 

 

 

Shkodra / Skadar

 

propalujou nás

pohledy osmahlejch Albánců

zvedaj oči od ranní kávy

přestávaj se hádat o ceny

 

u stánků s cigárama

u schodů mešity

u krámku s pečivem

 

sledujou lovnou zvěř

přitáhla na porážku do města

domněle napakovaná

baťůžky plný smradlavejch ponožek

dobytek připravenej na porážku

 

sedíme v centru

čekáme na řezníky

 

 

 

i dehur Budist / opilej Buddhista

 

ubalil sem si cigáro

na schodech Edhem Beyovy mešity

a poslouchal albánský mohamedány

k Mecce klečící – plačící – bouřící lichověrce

jak pějou svý úpivý rýmy

 

 

Tiranë / Tirana

 

vypil sem tisíc káv

u hlavních tříd

v barech prašný Tiranë

a přemýšlel o životě – Tobě – o domově

 

viděl sem vyhublý černý kuřata

plačtivý ptáky před popravou

jak okusovaly oschlou kukuřici

chviličku předtím než je vytrhli z klecí

aby jim sekyrkou urazili hlavy

 

viděl sem ušmudlaný sirotky

oblečený jen v cárech látky

žebrali o 50 Lekke

oči vyvalený, břicha prázdný

ve tvářích vpálenej žár Albánie

 

viděl sem tisíce tiranskejch krásek

tisíce vilnejch pohledů

tisíce černejch lascivních očí

a stejně toužil jen po Tvejch má lásko

 

 

 

shtëpi / domů (společně s Jitussss)

 

v Ochridu chytaj linští ryby

myjou svý špinavý prádlo

 

a děti

 

třikrát za měsíc přijede učitelka angličtiny z Pogradce

všichni caparti na nás pořvávali:

 

„Hi, how are you?“

 

***

 

sežrali sme celej Korán - kilo nám ho nakrájeli

a my zpucli toho báječnýho sladkovodního endemita

poslední večeře s jezerem a Albánií

 

***

 

ráno sme za 600 Lekke profrčeli Albánský Alpy

 

Tiranë

špinavá

popraskaná

chroptící smog

 

macecha co nikdy neukojí ceckatý feny svejch ulic

ani nezaplakala, když sme ji ve spěchu opouštěli

abychom se toužili vrátit

 

***

 

Oliver Twist, albánskej Ital z Trieste

spěchající domů z pohřbu dítěte

profrčel s náma celý Monte Negro

ještě než sem naposledy viděl moře

vlezl mi do oči zuřivák Slunce

pádili sme skrz hadovitý silničky u pobřeží

Ulicnj, Bar i Sv. Stefan zůstaly daleko za náma

popíjel sem Jelena, rozpláclej na zadní sedačce

a vysmíval se Slunci spěchajícímu pozdravit Atlantik

 

***

 

nastavili sme tvář Měsíci, drama noci nás pohltilo

i Charvátsko sme pak nechali daleko za sebou

když nás Oliver vysazoval kousek před Ljubljanou

Slunce už to zase pral do našich zpečenejch tváří

 

 

 

scheiße Wien / proradná Vídeň

 

dorazili sme navečír do proradný Vídně

ztahaný – zhulený – hladový stopaři

nevlastní matinka měst nás už zase vtáhla do náručí

 

pod nohy nám najížděli vožralí vídeňský klobásníci

špína velkoměsta obaluje empatický lidi závojem flegma

z ostatních se stanou slepý mrchožrouti lačnící po krvi neviňátek

 

k spánku nám stačil lesnatej pangejt kousek od sjezdu na Brnko

vzbudil sem se příliš brzy, za štěkotu honáckýho psa hlídajícího koně

proradná Vídeň nás napodruhý dusila jedenáct hodin, toužim se už nikdá nevrátit

 

 

 

në Bohemi / do Čech

 

na nádraží Neu-Nagelberg přijížděj už jen historický vlaky

bydlí v něm stárnoucí správcová a nefachá jí vodovod

až někdy půjdete kolem, doneste jí od sousedů plnej kýbl

 

hráli sme čáru přes čáru na rakousko – český hranici

Jitka mě obrala o všechny zbylý drobný Kuny, Eura, Koruny i Lekke

 

opilý budvarama a vínem vratkavě klopýtali sme krajem rybníků

ujali se nás pak dobrý lidi jižních Čech a uložili k spánku

zbytek cesty leží zahalenej vysmátym zelenym mráčkem...

 

 

 

---