Deník před zkouškou z botaniky

23.5.91 - čtvrtek

Probudil jsem se již v pět hodin. Nyní je půl sedmé a do devíti se asi zblázním. Nevím, na co by mě mohl nachytat, ale nesmím se dát. Asi začne houbama - z celého atlasu nepoznám jen čirůvku zemní a penízovku máslovou. Pak poznávačka rostlin - nejhorší jsou vikvovité, miříkovité, ostatní ujdou. Pokračovat budeme přes vývoje - hlavně ne žádné podrobnosti. Chce se mi na velkou. Jdu tedy zabít čas s Kohoutem vruce.

Tááák. A dalších pár minut za námi.

Ještě jsem nenapsal, jak dopadla včera pedagogika. Pro mě dobře. Písemku jsem napsal a zápočet dostal.

Jsem hrozně nervózní. Připadá mi, že jsem nervóznější a nervóznější s každou zkouškou. Přitom to nic není. Já tam příjdu, on mi ukáže pár obrázků, já řeknu, co je na nich, on mi dá pár otázek, já na ně odpovím, on řekně: „Dejte mi index." Já mu ho dám, on mi tam napíše známku, já poděkuji a pojedu domů.

Už mi zbývá jen zhruba hodina. Dostal jsem pěknou sračku. A to zkouškové období teprve začíná. Co mám, sakra, dělat? Jak je možný, že jsem takhle nervózní? Já se poseru. Už zase musím jít. Tak, Kohoute, jdeme!

Áách. To je hrůza, hrůza. Jestli mě to chytne cestou anebo u něj v kanceláři, tak nevím, jak to celé dopadne.

Už jsem v bílé košili a mám kravatu. Začnu si balit batoh. Co do něj? Kohouta a nějaké sešity jako zátěž.

8,19 - Bože, buď, při mně!