V tureckym sedu

Kolem mě les
v tureckym sedu
nacvičuje jógu borovic
a v borovicích
dýchá Země
hluboko
hluboko do svý ženský hrudi
z mechu
          a v mechu
zauzluju podrážkami bot
stezky
neklidů mysli
co v jednadvaceti chodí ve smečkách
jako smích
při navíjení dlouhejch vlasů
na tenký prsty
tak nějak mimochodem
a lákavý stesky vlka samotáře
při útěku tam
kam lovci nedojdou
kam nedojde ani vlčice
poprvé
pád dlaně dolů z podbřišku
kůže pod kůží
okamžik
zahryzlý pravdy
klid
letní krajiny
obraty barvy
v mozaice slov
šifra těla
dívčí prsa
když dýchá hluboko
hluboko do svý ženský hrudi
z bílý kůže
          na mechu
z mechů, z lišejníků
představy
na kameni
pod žebry lesa
v tureckym sedu
jsem skoro sám
a Země se sotva protáhla