V rytmu valčíku

Kde to jsem a co to dělám? Nevím. Prosebně se podívám na mého tanečníka. Ano, mám tanečníka, tančím, tančíme, asi je ples? Rozhlížím se okolo sebe. Vidím skvostný sál s mramorovou podlahou a s typickým křišťálovým lustrem ve výšinách. Okolo je spousta též tančících lidí. Mají na sobě bohaté roby a tváří se nepřítomně. Jako by nebyli konkrétní, jsou rozmazaní.

Zpět k mému tanečníkovi. Znám ho? Zaostřím, nemám brýle. Vždyť je to on! Jak jsem ho mohla nepoznat. Omluvně se na něj usměji, on jen pokývá hlavou a dál bloudíme sálem v rytmu valčíku. Mám na sobě šaty utkané ze slz, z těch slaných řek, co jsem pro něj vyplakala. On má na sobě háv tajemství. Tančíme bezchybně. Přeci tančit neumím, uvědomím si, ale mé nohy mě neposlouchají a perfektně se proplétají v rytmu příjemné hudby dál.

Jsem nějakým způsobem šťastná. Podezřele šťastná. Proč si nepamatuji, jak jsem se dostala sem, do sálu, který jsem v životě neviděla? Proč jsem nepoznala vlastníka mého srdce. A ksakru kde jsem se naučila takhle tančit?

Na konci sálu, úplně v nejzazším rohu, stojí muž s bradkou oblečený v černém smokingu. Tváří se jako by věděl na co myslím a znal odpověď. Mé srdce se rozbuší. Bojím se ho. Proč? Další otázka.

Zmocňuje se mně panika. Tisknu se k mému černovlasému pánovi. Periferním viděním pozoruji, jak se muž s bradkou přibližuje. Pomalu, ale neoblomně, jako vlna v rozbouřeném moři. Pomoc. Potřebuju pomoc! Zahledím se do modrých očí mého tanečníka s jasnou prosbou v očích mých. Nereaguje a navíc je ledově klidný. Strach roste! Už je u nás. Polohlasně žádá mého pána o svolení se mnou tančit. Divoce kroutím hlavou. Nedělej to! Chci na něj zakřičet, ale zjišťuji, že jsem němá. Ne! Muž s bradkou ve smokingu, mě bere za ruku a tančíme.

Najednou vše začíná obestírat závoj šedi a dálky. Mlha halí vše. Skvostný sál, křišťálový lustr, tanečníky kolem i toho mého. „Je čas se vrátit, maličká.“ Řekne s jakousi škodolibou radostí a já se začnu rozplývat v záplavě paniky a strachu. Směje se a mává mi. Zachraňte mě někdo! Prosím! Ale jsem němá, z mého hrdla nevyjde hláska. A tak v rytmu valčíku zanikám v šedi a nekonečnu snu...

...A tak proto...Byl to sen...Nádherný sen...