Kašel

Ze středních poloh těla
kašel,
nemocné průdušnice duše, chrchlání z nitra
        kašel méněcennosti, Oidipův kašel
                traumatický kašel z nedostatku sexu
sexu a lásky k nemocným bytostem
nemocným velmi
velmi psychosomatickým kašlem čekáren na slovo
které by snad mohlo,
jako dávno nevyřčená hebrejská formule,
zcela náhle zastavit
kašel
do tmy uprostřed filmu
bdící půlnoční úder
kašle
nepochopitelně studeného léta
studených nohou
jeho veleotravné chorobnosti
Kašle.

Tuberkulózního záchvatu
který je dnes k vidění jen ve filmech
a nebo v tramvaji
v podání muže
páchnoucího k samotné hranici slitovného odporu
když se na první zastávce vůz vyprázdní
Jen já a jakási slečna
zůstáváme sedět
snad pro hloupý sebepocit hrdé lítosti
sedím
říkám si: „Nebylo by mu líp,
        kdyby umřel?
        Neumřel už?“
a vystupuji
tam někde, kam jsem měl namířeno mám strach
bojím se sám sebe, když se ptám
jak jsem se ptal
a bojím se, že jsem nevystoupil dřív
jen proto
abych se pro jednou
marně
neúčastnil sborového kašle davu
/patrně v tenoru/

Pouličního kašle
řidiče autobusu v Praze
i jinde
fronty supermarketu
kašle
všech tříd druhého stupně
        všech škol všech panelových sídlišť
                všech jogurtů k svačině
                        vržených dolů po schodišti
Kašle
předběžné zloby
kašle
škrcených, prskání
přidušených
vlastní omezenou hranicí středoevropana
a patrně bezúhonné bělovlasé babičky
a mladé svalnaté krve
a pana profesora
v plivání nenávistných hlenů
žlutej!
teplouši!
houmlesáku!
mnohotvárná hodnoto slova!
kulturo prostoru!
barevnosti!
víro!
Ty, šedomodrá podstato nejniternějších citů!
Ven! Táhni domů! Radši moc nevystrkuj hlavu.
Nestav se do cesty
kašli
nekonečnému kašli blahoslavených výfuků
všech svatozářných automobilů
našich nejpůvabnějších měst, jen tisíc
a jednou pokurvených tranzitním kašlem nevkusu,
nezájmu a zisku
na plné čáře mezi
My
a Oni, kteří prý můžou za všechno
        a na nás kašlou
        všichni
vlády, mocných i nemocných, loby
jak jsem se dozvěděl u kasy, ve frontě
nakupujíc deset rohlíků, vejce, kondomy – co kdyby přece
a něco proti kašli

Proti kašli nebo pro nejvěčnějších deset vteřin odkašlání toho,
co trhalo bránici
celou noc jsem nezahmouřil oka
otázkou
Jsem jeden z?
definitivního kašle
cyklického kašle
sípavého kašle krátkodobých vizí
Ředitelství silnic a dálnic
/Páteřních spojení, Čertovských dálnic
V kletbách svatořečených dálnic, o které by nám mělo jít především/
Ředitelství cest domů
        cest Romea k Julii
            cest k obvodnímu lékaři
kašle,
který předepíše kodein
množství tekutin a
vnitřní neklid na lůžku
stlaném domněnkou
jazykem přátel
přibližným souzvučením názorů
na kašel
na léčbu
kterou nezahájím
nevyléčím se
jako se ještě žádné století nevyléčilo
ze století předchozího
jako beznadějně dojíždějící perpetuum mobile
Jen dál!
dál
dál si nepouštět k tělu lepkavou okřídlenost zlovůle
dál kašlat! kašlat! kašlat!
a vychrchlat se na odpornost cílevědomé malosti,
co smrdí po kazících se vejcích.

Vychrchlat se do klidu
dál
vykuckávat svůj čas
znít sametovým kašlem zápalů plic
        od žhářů, zápalů srdce
kašlem z horeček mladých mužů zapálených
pro mladé dívky zapálené
pro věc
která je jen kašlem proti kašli
v disharmonii lidstva a jeho lidí
těch nejpůvabněji hloupých bytostí
v celém děsivě nesčetně krásném, nepoznaném a nehraničícím,
věčně
jen tiše oddechujícím
vesmíru