Balkánské reportáže III.

Doma se mi vstávat většinou nechce. Na dovči, to je jiná. Jsem odpočinutá, žádoucí nových zážitku, mimo jiné, je tu snídaně.

Doma nesnídám, teda, jen občas a tak různě, jakože, například v poledne.

Dnes bylo třetí snídaně. Opět jsme první a odcházíme poslední, kolem desáté hodiny. Spojíme to plynule s prvním ranním pivem.

A teď, proč píšu o takových nesmyslech?

Páč, jednak se mi to líbí, že někdo o mně tak pečuje a pak, pobavil mě Borůvka. Četl si takové ty recenze klientů na netu.

Já to nečtu. Mě to nebaví a vůbec nemám čas. Pokud jsem on line, tak jedině literární servery, sem tam juknu na mejl.

No, a lidé, hlavně pánové si stěžují, k jídlu pořád totéž a totéž!

Přiznávám. Fakt jo.

Dva druhy bílého chleba, pak, něco mezi lívanci a langošama, dva druhy lákavých marmelád, několik pikantních omáček, sýry, vaječina, volská oka, máslo, tři druhy salámů, opečený salám,  smažená uzená slanina a klobásky, mimo to, rajčata, okurky, meloun, dva druhy džusu, kafe, mléko a čaj. Pokud něco dochází, okamžitě je dodáno.

Sakryš, maně přemýšlím, co ti lidé, k čertu snídaj doma. Možná nadívané labutí krky, lanýže v prasečích ouškách, nebo ještě něco exotičtějšího.

Jo, a Borůvka, víte co?

Sháněl se na netu, po překladu vajíček natvrdo.

Někdy mám pocit, že jsem si vzala blbce.