Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se... čtení ...
25. 09. 2011
19
15
1826
Autor
Garay
Nebyla jsem tam
když jsi mne miloval
Nebyla jsem tam
když pil jsi z prázdného šálku
Došly sedliny
Úžiny došly
Na dně
jako čtyřlístek, plachetnici a dlouhý život
čteš mne
A chvíli potrvá
než se složím zpátky
K obrazu svému
a Bůh-li dá
Budu lepší
15 názorů
Sebastiana
19. 10. 2011
pěkné verše *
ono je hezké, že nás vůbec má někdo rád, ať už jsme kde jsme :o)
Děkuju. Na některé rozbory ani nevím, jak reagovat ...
A to jsem měla namysli "prosté" čtení z kávové sedliny ... A úžiny nechť zůstanou nadále záhadné.
jejdavilda ... nespravedlivé je, že se vždycky vrátíme, ale až ve vzpomínkách, takže vy si to užijete mnohem víc :)
jejdavilda
26. 09. 2011
Skládat se zpátky k obrazu svému, to je činnost, kterou vykonávám denně, ale ještě jsem si ji nepojmenoval, za to tip.
nejvíc mě provokuje ten fragment
Došly sedliny
úžiny došly
Nejen, že je pro mě nejvíc evokativní, ale zároveň připomíná takovou malou manimatici:
x y
z x
v determinantu matice se slovo záhadně exponuje a úžiny se sedlinami se odečítají.
Za to úsloví čteš mě v souvislosti s ostatním obsahem strofy mi připadá jako přílišná sázka na jistotu.