Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se.all the stars.
Autor
.duke.
Rozložil jsem mapu na koberec a zapíchl do ní prst. Varanasi. Ganga tekoucí z Himalájí před městem meandrovala, podtekla jej a nakonec protla. Za ním začala postupně sílit. V Bangladéši již bylo její povodí široké a do Bengálského zálivu vtékala hned na několika místech pod názvem Mouths of the Ganga.
Zbylo mi pár reminiscencí. Vishnu Rest House. Terasa, z které bylo vidět na druhý břeh zející prázdnotou. Mlha, která každé ráno pohltila město. Sendviče s krájeným rajčetem k snídani. Tvoje hlava spočívající na polštáři v modrém pokoji, zařící oči, když se do nich opřelo slunce. Nic víc.
Otevřel jsem deník a nalistoval zápisek, vztahující se k tomuto místu.
15. 12. 2001
Dnes jsem vstal v šest a šel obejít gháty. Několik lidí se koupalo. Muž bez ruky mi nutil loď.
Pobřeží Gangy je mystické. S plácky, kde kluci hrají ve skupinkách celé dny Gulydandu, s lidmi, co se koupou, aby se očistili od hříchů, s žebráky, dealery, boatery, cizinci.
Gháty se spoustou schodů se ve vlnách zvedají z vody. V ulicích se dá pohnout jen stěží a zácpa je tu všední. Tuberkulózní rikšáci se tě snaží natáhnout. Jedou tak pomalu, až tě napadá, že umřou, než tě dovezou tam, kam mají.
Už dva dny se mnou nemluvíš. Tvůj pohled je chladnější než řeka. Mám strach, abys neodjela.
Zavřel jsem deník a zařadil jej zpátky do knihovny. Otevřel jsem dveře od pokoje. Seděla jsi na gauči, světlo z obrazovky ti jezdilo po tváři.
„Vzpomínáš si na ten hotel poblíž Gangy?“ zeptal jsem se.
Bez toho, abys na mě pohlédla, jsi zavrtěla hlavou.
„Opravdu ne? Podávali tam na terase k snídani maxi burgry s krájeným rajčetem. Tenkrát ti to moc chutnalo.“
„Nevzpomínám,“ odpověděla jsi.
„Tenkrát ses se mnou několik dní nebavila.“
Pohlédla jsi na mě. Vypadalo to, jako by sis na něco vzpomněla. Pak ses zamračila a otočila zpátky k obrazovce.
„Tvůj pohled je chladnější než řeka,“ řekl jsem a zavřel dveře.
Podíval jsem se na mapu. Sever Indie byl zelený, ležel v nížině. Za ní se tyčil Nepál s Annapurnou, nad ním se rozpínal bílý Tibet. Složil jsem mapu a položil ji na stůl.
Varanasi byla poslední šance. Jak tě najít. Jak dostat všechny svoje hvězdy zpátky na nebe.
Zbývalo 41 dní.