Obrana mlčení

nemusí se vždycky mluvit/ o padající mlze zvečera/ o východech slunce nad věžemi kláštera/o krvavém měsíci/ každý to vidí a přece mlčí/stromům od modlení opadaly listy/ a v nich ... starý herec v masce kašpárka...rolničky má na čepici/ jakási tajuplná něha/ o tom důležitým se ani nedá mluvit/ o rozechvělých prstech dvou milenců co se z velké lásky nemůžou pustit, jinak by se jim srdce rozskočilo/ o babičce co je jako anděl (a není to jen tou noční košilí s jemným vzorkem), vráskami protkaný obličej, nejkrásnější úsměv na světě, jen úzkost z toho jak čas teče mezi prsty, mezi reklamními letáky a hloupými řečmi a že někdy bude pozdě a nebude vůbec...stahuje se krk, nedá se na to myslet/ že nebe a země se stýkají jak přesýpací hodiny...když v posvátném tichu kněz proměňuje hostii/ natáhni ruku pro kapku věčnosti na dlaň/nemusí se vždycky mluvit...