I bohové mají své dny

Pan Ota Dlouhý možná nežil zrovna zajímavý život, ale jemu to nevadilo. Pracoval jako úředník na městském úřadě, měl ženu, dvě děti a psa, peněz tak akorát... Náboženským vyznáním byl typicky český agnostik, kterého prostě tyhle čárymáry pranic nezajímají; do kostelů chodil maximálně na výletech, aby si prohlédnul nějaké to umění. Vyhýbal se i práci v kovošrotu. A nejenom to, on se dokonce vyhýbal i samotnému kovošrotu. Přes všechna tato zcela vědomě a důsledně dodržovaná ochranná opatření se mu bohužel stala ta nepříjemná, mrzutá a smolná nehoda, totiž jednoho dne se ráno vzbudil jako bůh.

"Podívejte se, pane Dlouhý, nejste první ani poslední s tímhle problémem; ve skutečnosti to tu v posledních dnech máme vlastně furt. Zrovna tady, nějaký Josef Chrudoš, bývalý majitel čajovny. Udělal jednomu z hostů trochu silnější vodní dýmku a od té doby se v tom jen válí, jeho věřící si říkají Svobodní dýmkaři a už stihli podniknout pár docela zajímavých rituálních obětí. A musím vás zklamat: nemáme vám jak pomoci, nejsme přece všemocní jako někdo, ne? Musíte se s tím nějak vyrovnat. Věřím, že si to časem začnete třeba i užívat."

Ota se vypotácel na ulici. V hlavě slyšel tisíce hlasů, každý z nich ho oslovoval, každý z nich zřetelně vnímal: prosby i děkování, přání a chvalozpěvy... zakryl si uši dlaněmi, ale to nepomohlo. Točila se mu hlava, motal se po chodníku mezi obyčejnými lidmi, mladými i starými. Hned, jak ho spatřili, padali před ním na kolena a velebili jeho jméno, někteří odhodili všechno, co si zrovna s sebou nesli, odkudsi záhadně vytáhli apoštolské pláště a chodili neustále za ním. Když doklopýtal k nádraží, do cesty se mu postavil místní žebrák, který neznámo kde přišel o oko, ucho, ruku, nohu a uštípnul si kousek trojky vlevo nahoře. Další prosba, pane, prosím, odpusť mi mé hříchy! Ota ho uděřil pěstí do obličeje, ale k jeho zděšení se na něho žebrák usmál - trojka vlevo nahoře byla opět vcelku.

Když se vrhal střemhlav z věže vlastního kostela, netušil, že bůh je věčný. Všemi ulicemi se do dálky neslo srdcervoucí "NÉÉÉÉÉÉÉ..."