Pavilon 28

(příjezd)



I.


opilá jízda sanitkou
výhled přes strop na noční Prahu byl krásný

            – zastavila asi třikrát
když měřili promile
vyklopila šílenosti
                                          kterým nikdo nevěřil

všichni byli tak moc střízliví
nikdo z nich neslyšel hlasy

      nevykrojil kousek tmy rostoucí ze silnice



II.


po probuzení nemohla hýbat rukou
kapačka zarytá jako tříska


          --- někdo si myslel
že má cenu se snažit

ale míza proudící do žil byla zbytečná

-



(pavilon 28 - dětské)



I.


sestry ji probudily o půl sedmé ráno křikem
ty spratku! Vyroste z tebe děvka

a peřiny byly jediná tenká clona před světem
v pavilonu 28


... na chvíli, než musely vstát a seřadit se do dvojic,
slova a smích se trestal




II.


osm večer
místo večírků, rande,
všeho co prožívají mladý lidi tam venku

v místnosti nařízla tmu
paprskem baterky zpod polštáře

„Co to tam máš?“ zařve sestra

„Svítíš si snad očima?“

„Jo,“ smála se


a poslední naděje na dočtení stránky zhasla





III.

(J.)


sedělas mlčky v slzách,
celý pavilon se ti smál
a tvé oči

jako by měly puknout a nesložit se zpátky


ona usedla vedle tebe na křeslo
a hladila slovy drsnou srst




IV.

(A.)


jako by to bylo včera
co vstoupilas uslzená, ale rozsvítilas chodbu
a popraskané zdi se na chvíli zhojily


tady je vypálené mé štěstí,
smála ses
a ukázala popálené ruce

a bylo ti líto
že svíčka dohořela


pod černými místy vprostřed kůže
bylas ty                         

                  čistá jako právě narozené ráno





V.


někdy si říká koho vyplivne tenhle ústav
rozpadlé, prázdné stěny
plné křičících úst


v noci ji budil neslyšitelný skřípot pelesti

      -- vzpomínky proleželé v matracích
a hlasy visící na chodbách

denně vzhlížely


a ty, malátná,
když jsi nechtěla ani jíst
nebo zkoušela utéct ---


koho pustí stěny --- svěrací kazajky (?)

--- dospělé oči
s vyhřezlou duší