Muž, který...

Sám před sebou
schovával plachetnice do lahví
v barevnym skle
hledal bubliny nadějný průhlednosti
a jako na potvoru
nezasadil jedinej strom
nezměnil kopce k nepoznání
nezažil zlomový setkání s náčelníkem Ducha
ve vlastním lese krajiny
která by se zdála smysluplnějším naplněním kontinentu
než Všehoměsto střízlivých vyvrhelů
          vždycky napůl cesty domů

a tam někde mezi nimi

byl jen napůl svatým apoštolem života
tak trochu patronem koček
a vstávání před polednem
Miloval se
on a pihovatá lesní žínka
v chladu dole u vody
A viděl, že to vůbec neni špatný
i když město studí, recykluje se
sklo plachetnic
nezasazený stromy nemaj listí
a i dnešek
bude zřejmě
          zahrnovat ráno