Zpověď prázdným zdem

Zhasínám světlo

a zpovídám se prázdným zdem

v prázdném pokoji

Jen se klidně směj,

když přepadá mě beznaděj

Jsem už velká,

a velký holky se tmy nebojí

Ticho, úplné ticho,

jen budík tiká

a odměřuje čas našich životů

Ticho léčí,

blbý řeči

Štěstí, absolutní štěstí

Zmizelo, umřelo, není tu

Vždyť říkám, jen prázdný zdi

a tma,

ale ta mi nevadí

Židle, postel stůl,

na něm váza s květinou

Chce se mi spát,

snad bude se zdát,

že mě máš rád

Ale já vím,

všichni živí jednou zahynou,

všechny sny se jednou rozplynou,

nebo se stanou skutečností

Já však nejsem optimista,

užírám se žárlivostí

sama v prázdným pokoji s uvadlou květinou

A tys odešel za jinou

Venku prší

a v dešti padá listí

My byli si tak jistí

Chtěli jsme na věky,

ale ty věky byly moc krátký

Ty jsi teď s ní,

a já to chci vrátit zpátky