Genitální příběhy z mého dětství - Příběh druhý

Genitální příběhy z mého dětství

Příběh druhý

Bylo mi přibližně tolik let, jako v předchozím příběhu. Chodil jsem na první stupeň základní školy a navštěvoval taky školní družinu.
Jednoho dne jsem se chtěl z družiny ulít a dostat se dřív domů. Věděl jsem, že stačí zajít za soudružkou vychovatelkou (jak se tehdy družinářkám říkalo) a tvrdit, že mě bolí břicho nebo něco takového, a ona mě pak pustí domů. Vyšlo to jiným spolužákům, tak proč by to nemělo vyjít mně, ne?
Bohužel jsem ale své zdravotní potíže popsal soudružce poněkud nešťastným způsobem, který vyvolal v družině nechtěný rozruch.
Celé to bylo vlastně způsobeno tím, že se mnou doma pořád jednali jako s dítětem, a i když jsem byl přesvědčený, že už jsem přece velký kluk, tak mě pořád všichni oslovovali Lukášku místo Lukáši, jak jsem si přál. Byl jsem na to oslovení alergický a začal jsem nesnášet jakékoliv zdrobněliny.
Proto se asi stalo, že jsem prostě usoudil, že slovo žaludek je taky jenom zdrobnělina.
Takže jsem toho dne, kdy jsem se chtěl ulít z družiny, přišel za soudružkou vychovatelkou a s předstíraným výrazem nevolnosti jsem se zkroušeně zeptal, jestli by mě nepustila domů, protože mě strašně bolí žalud.
Bába vytřeštila oči a vyjekla: "A co jsi s ním dělal???"
Taková reakce mě zaskočila. Nechápal jsem, proč je tak vyděšená, když ostatní spolužáky v takovém případě normálně pouští domů. Myslel jsem si, že jsem to prostě jen přehnal s tím předstíráním, jak je mi strašně zle. Ale co jí teď odpovědět?
"Nic jsem nedělal. Prostě mě jenom bolí.", vysoukal jsem ze sebe.
S tím se ovšem soudružka nespokojila. Vzala mě za ruku a vedla mě do vedlejší místnosti, kde byla další vychovatelka.
"Prej ho bolí žalud!", řekla bezradně a ukázala na mě.
Druhá vychovatelka už byla v tomhle ohledu asi zkušenější, protože mi řekla jenom: "Ukaž, kde tě bolí."
Ukázal jsem na břicho.
"Aha. To není žalud, ale žaludek. Žalud nemáš."
"Má, ale ještě o tom neví", řekla ta první soudružka, které už se viditelně ulevilo, a obě se zasmály.

No já jsem se nesmál, protože jsem to nechápal. Když jsem to pak už chápal, tak jsem se taky nesmál, ale teď už asi senilním nebo co, protože už se tomu směju taky :)