pod světlem

provlékla bdění kávovou lžičkou; ať už tam zůstane,

když je potřeba, uvažte k sobě všechny modřiny, trousí se příliš často pod víčka

kůže má záhyby jako prostěradla, uléhají na ni

těžkými těly, převalují se a mávají opelichanýma rukama

kdo nás bude držet dnes?

vychladnul sen a odloupl se z míst nad očima

neměli tělo

tak proč bylo tolik těžké

je uskladnit?

---

protrhni blánu, která ohraničuje tebe a tvoji cystu

                                          --- oddělila se když už nestačilo

sázet do kůže řezné rány, trávit zbytky kostnatých nocí

které zlákaly naběhlými žilami, úponky se zachytily mraků – a hřmělo v nich

tehdy každý krok venku

jako by z tebe vyříznul kus světelné paže

na jeho místo dorůstala bezmoc

nebylo možné ji vyloučit, vypotit, pouštět žilou

nic ji nevykoplo z těla

protrhni blánu, aby cysta vyprázdnila svůj obsah

je třeba víc než zásoba žiletek,

potahované tablety, které strhávají myšlenky, abys mohl usnout

---