Tábano 2000

Tak monstrózně konkrétní nebyla ani oprýskaná Líza v nebetyčných putykách na předhvězdí

Sbírala hlavně staré pocity a neměla daleko do náhledu rakví

Nelítalo tam nic k uzoufání a zem sténala jako fena

Kostely létaly se zpovědnicemi ve sváru a těla něco znamenala

Ze svého těla nevyjdu nepoznamenaný ani pod vločkami zmrazen anděly ve tmě

V kterých hrobech a léčebnách pláčou šťastně jejich růžová srdce?

Jsem vetchý tak a nejapný jak andělé co září jen čistým a šíleným

Nepoví na mě žádný muž co skrývám v dlaních po nocích

Na podmariánské dlažbě pošlapal jsem hvězdu nechtěně neohrabaně ale zavile

Přesto louky rozkvetly jarními úplňky i v tabernách modrých sametových kamenů

Zase něco píšu abych přežil Jenže i kdybys to přijala, Beztělá

Neznamená to nic

Píšu své Karině nesmyslné litanie mezi papežem a ránem

Sám se svým zrcadlem stále soutěžím v Blois ale jednou to musí skončit

Protože i když jsem se osobně setkal s přítulnou šílenou inkarnací kata Mydláře

Modrovláska umřela mi tak dávno

Znamení tohoto času a těchto stěn máš napsaná na víčkách rajčími pery

Zhmotní se ti to po setmění kdy vyjde mrtvé oko sledující každou grimasu ztraceného

V podobě lednové mouchy tě sleduje, mravnější a horší paranoiy -

Vraťte se, křídla! Jsem připraven s Zarathustrou v modré posteli k báječným letům opuštěnou zemí

Ó bezbřehá radosti, nabarvi sochy v zatuchlém zatopeném domě nebohé Johanny

- prý že nejsem žádný básník když jsem se dožil třicetipěti-

(Třeba se stane zázrak a odtělíme se spolu v Tábanu 1995

pod zářivým sexuálním stolem, my Angel of Midnightsun...)